Novinky

JMS 2018: Den po dni


zpět

18.7.2018 | 857x

JMS 2018: Den po dni

Po celý minulý týden bojovali v Maďarsku v oblasti Bács-Kiskun nejlepší světoví junioři o sadu čtyř medailí. Pro naši reprezentaci se jednalo o mimořádně úspěšné vystoupení. Výsledky, mapy a obecné informace jsou asi dobře známé, proto bych se rád podělil o svůj osobní dojem z celé akce.



Sobota 7. 7. - den nula - cestovní:
Vyráželi jsme v pravé poledne z Brna a cesta nám zabrala celé odpoledne, takže večer jen rychlá akreditace a ubytování se.

Neděle 8. 7. - den první - modelový:
Ráno většina týmu vyráží na Agasegyházu, kde už to dobře známe z nominaček a kde teď byl model pro klasiku, middle i štafety. Někdo to vzal lehkým klusem, někdo jen pěšmo. Po obědě a odpočinku následoval sprintový model hned vedle závodního prostoru a po té slavnostní zahájení, které bylo i díky dešti příjemně krátké, a tak jsme mohli brzo odjet na ubytování a začli se chystat na klasiku.

Pondělí 9. 7. - den druhý - klasický:
Budíček byl něco před šestou pro ty, kteří startovali úplně na začátku. Pak poměrně dlouhý přesun do karantény, která ale byla umístěna v budově, takže pohoda. Karanténu a místo startu se nám podařilo odhadnout téměř přesně, což snad aspoň někoho uklidnilo. Také počasí nám docela přálo, když bylo celý den pod mrakem a bylo tak "pouze" dusno. Před samotným mistrovstvím jsme docela spekulovali nad tím, jak náročný bude terén klasiky. V přípravě jsme zde běželi na místní poměry v poměrně pomalém prostoru Agasegyházy a na druhou stranu zase na ultrarychlé Zsaně. Nakonec závodní prostor opravdu nejvíce odpovídal mapě Bodoglár, což byl takový střed a kde se nám dařilo jak v březnu, tak jsme z ní měli dobrý pocit i na závěrečné přípravě. Samotné tratě ničím záludným nepřekvapily. Bylo opravdu nutné se vyvarovat chyb z důvodu vysokého počtu kontrol. Taktika byla jasná, 100% používat buzolu a dočítat pečlivě jemné terénní tvary. Dlouhé postupy se většinou běhaly, co nejblíže čáře, ale i popoběhnutí po cestě nebylo nijak ztrátové. Po šestihodinovém startovacím procesu byl pro mě příchod do cílové arény velmi příjemný - Bandaska s Terkou Janošíkovou zatím na stupních. U Terky už bylo 3. místo definitivní, u Bandasky jsme ještě čekali na doběh tandemu Perrin-Bonek. K tomu skvělé 8. místo Terky Čechové a moc pěkný výkon 14. Toma Křivdy a 18. Vojty Sýkory se ztrátou 3-4 minut na Bandasku. Na ubytování se dostáváme, jak už to u klasiky bývá, poměrně pozdě, ale neskutečně šťastní z prvních dvou medailí a dalších výborných umístění do desítky a dvacítky, což nás utvrdilo v tom, že by to mohlo jít. Boucháme šampaňské č. 1 a 2 a začínáme se připravovat na sprint.

Úterý 10. 7. - den třetí - sprintový:
Dnes si naopak můžeme přispat a pořádně zregenerovat, protože startovat se začíná až ve 14 hodin. Prostor závodu je samotné centrum Kecskemétu. Dopředu jsme si zrobili mapku centra a přilehlých ulic a diskutovali nad tím, co pořadatelé využijí. Podle avizované velikosti mapy se mi moc nezdálo, že by se běželo jen v centru, ale opak byl pravdou. Závod byl svižný, ale poměrně technicky náročný s opět velkým množstvím kontrol. Některé pasáže vyžadovaly úplné zastavení k odhalení té správné cesty ke kontrole. Pojetí stavby tratí svým způsobem odpovídalo tréninku v Szegedu, který jsme zde v březnu absolvovali. Možná by větší přehlednosti neuškodila výměna mapy, na druhou stranu jsme na křížení byli upozornění z bulletinu a jak trefně poznamenal Libor Zřídkaveselý, po loňském Tampere je to už další JMS, kdy si organizátoři vystačili s velmi malým prostorem. Závod pro nás i tentokrát skončil medailově, když Terka Janošíková dokázala obhájit loňské stříbro! Výborný výkon přidal v juniorech nováček na JMS Vítek Horčička - 12. místo a vysoký standard předvedl i 19. Vojta Sýkora a 20. Terka Čechová. A protože každá medaile si zaslouží oslavit, otvíráme šampaňské č. 3.

Středa 11. 7. - den čtvrtý - odpočinkový:
Je tady očekávaný volný den. Na modely už nevyrážíme, radši volíme pohodu a klídek. Stěžejní body dne jsou snídaně, oběd, klus, večeře a večerní schůze. Kluci organizují Tour de železo, holky zdobení v národních barvách.

Čtvrtek 12. 7. - den pátý - kvalifikační:
Krátká trať v jalovcích, specialitka letošního juniorského, je tady. Dle bulletinu pořadatelé avizují stejné časové vzdálenosti na pre-start jak na kvalifikaci, tak i finále. Navíc přístupnost prostoru po pískových cestách je značně omezená, takže při příjezdu na pre-start se potvrzuje naše domněnka, že je stejný pro oba závody a tím pádem je jasné i rozdělení prostoru na kvalifikaci i finále. Došlo pouze k jediné změně, že cesta armádními vozidly na pre-start netrvá 5 minut, ale stává se z ní 20-30 minutová atrakce a na jejím konci drtíme písek mezi zuby :-).
Taktika pro tento závod je ve zkratce taková, že hlava to vymýšlí a pak nohy běží. Na druhou stranu bylo nutné flexibilně reagovat na změnu jalovcových pasáží a čistého lesa. 100% se nám dařilo v juniorkách, i když některé měly potíže se sběrkou, ale i tak to vyšlo. Na druhou stranu obě Terky a znovuzrozená Bára Chaloupská postupují z nadějných pozic do pátečního finále. U kluků to letos vyšlo na 50%. Příliš chyboval nadějný Tom Křivda. Jedna chyba by mu ještě stačila na postup, ale dvě už bylo moc. A Černého Petra vyfasoval Vítek Koštejn, který ještě po 17 minutách držel s přehledem desítku, ale pak přišly drobné chybky a v našlapaném rozběhu mu chybělo 6 sekund.

Pátek 13. 7. - den šestý - finálový:
Cesta na pre-start je podobná té z předchozího dne, ale jedeme kratší variantu a kdo chtěl, dostal roušku na obličej. Závodní prostor je tentokrát jednotvárnější oproti kvalifikaci, ale zase tam není téměř žádný prostor pro oddech. Taktika je stále stejná, udržet chladnou hlavu a bojovat až do konce. Kdo udělá míň chyb, vyhrává. Nám se zpočátku nepodaří promluvit na čelní pozice, ale trio Terka Janošíková, Dan Vandas a Bára Chaloupská startující v závěru nám to bohatě vynahrazuje a čekání s nimi v cíli na doběh zbylých závodnic, patří alespoň pro mě společně se štafetami k nejemotivnějším okamžikům celého JMS. Bereme tedy jeden bronz a dvě brambory. V tomto závodě jsme měli bohužel ale také trochu smůly, když se Nikče Thýnové a kolem 10. místa běžící Terce Čechové nepodařilo absolvovat správně průběh arénou, což znamenalo diskvalifikaci. Naštěstí to obě holky vzaly sportovně, nešťastnou situaci hodily za hlavu a svědomitě se připravovaly na štafety, kde rozhodně bylo o co bojovat. Večer tentokráte na počest Báry otvíráme šampaňské č. 4 a poslední poradou se chystáme na poslední závod.

Sobota 14. 7. - den sedmý - štafetový:
Dnes je doprava do arény konečně jednodušší. Startujeme od 12 hodin (juniorky) a můžeme jet celý tým autem a ne pořadatelskými autobusy, což už od počátku přispívá k týmové náladě. Na všech je vidět odhodlání dotáhnout i poslední závod do medailového konce, byť o tom dopředu nikdo nechce mluvit. Mapa Tázlár, na které se závod běží, nejvíce odpovídá Zsaně. Les zde v podstatě nenajdeme. Za to závod ztěžuje velké vedro, když se celou dobu pohybujeme na otevřeném prostranství. Taktika je podobná jako té u klasiky a to opět maximálně používat buzolu a v krajině, kde není vidět za horizont, dočítat terénní tvary. Záchytné body tvoří pár cest a hustníčky. Velmi aktivně si v závodě juniorek na prvním úseku počíná Terka Čechová, těsně před diváckou ale chybuje, a tak se snaží do konce závodu získat ztracené pozice. Předává 12. se ztrátou 59 sekund, což je slušně rozběhnutý závod. Na druhém úseku Barča nejdříve drží pozici a zhruba i časový odstup, v druhé půli ale začíná ztrácet a propadá se na 15. místo. Je pravdou, že je před ní vláček mnoha závodnic a když Terka Janošíková před svým startem ujišťuje, že ztráta 3:10 se stáhnout dá, tak věřím ve velkou bednu. To jsem se ale hodně spletl :-). Terka na trati míjí jednu soupeřku za druhou a dobíhá za nadšeného doprovodu Terky Č. a Báry Ch. na 2. místě do cíle a my s Tomem a Vítkem Koštejnem, kteří se v tutéž dobu právě chystali na svůj druhý úsek, jen nevěřícně kroutíme hlavou. Kluci tedy startují o hodinu a čtvrt později a rozbíhá Vojta s Vítkem Horčičkou. Oběma se daří, když dobíhají 7. a 9. se ztrátou 1:10 resp. 1:25. Na druhý úsek vybíhá Tom Křivda a speciálně u kluků se ukazuje, jak důležité je mít na druhém úseku rozdílového závodníka. Tomovi se podaří postupně propracovat až na úplné čelo závodu a i když před diváckou (tam, co už spousta závodníků před ním) trochu ztrácí, předává Bandaskovi na 3. místě, sice bez kontaktu na 2., ale také s náskokem před skupinou pronásledovatelů. Bandaska nám zabrnká na nervy jen na začátku, když mu chvilku trvá než najde první kontrolu, ale pak už si jde svoje a dobíhá pro zasloužený a cenný bronz. Po celý závod si výborně počínala i druhá štafeta (Horčička, Koštejn, Bendák) a dobíhá si pro 10. místo v neredukovaném pořadí.

V podstatě hned po doběhu propuká u všech nadšení, jak z výsledků právě proběhlých štafet, tak z celého prožitého týdne, kdy se nám prostě všechno sešlo a vezli jsme se na vítězné vlně. Jen jsme se o tom všichni dopředu báli mluvit, ale teď už byl konec. Čekali jsme na vyhlášení, pak jsme se šli ještě s ostatními trenéry proběhnout na závod koučů, pak rychle na ubytování dostát tradici a připít si šampaňským č. 5 a 6 a hurá do víru oslav.

Díky celé téhle partě za všechno! Tenhle šampionát byl prostě jedna velká jízda. Možná se to s odstupem ani nezdá, ale zde se prostě sešlo strašně moc věcí, díky kterým to dopadlo, jak dopadlo. Určitě je spousta impulsů i k zamyšlení a k vylepšení. Často analyzujeme své chyby a hledáme příčiny neúspěchu, ale rád bych tady zdůraznil i pravděpodobné důvody úspěchu:

- 12 závodníků, kteří i v individuálním sportu vytvořili jeden tým a podporovali se, jak ve chvíli, kdy se daří, tak i v případě, že to zrovna někomu úplně nevyšlo. V každém závodě někdo (a nejen medailisté) dosáhli nějakého úspěchu, který povzbudil i ostatní. I díky vlastnímu ubytování v penzionu, který jsme měli sami pro sebe, jsme k sobě měli blíž a tím byla dobrá nálada i lépe přenositelná :-)

- silná generace závodníků s výraznými osobnostmi, se kterou už po 3 roky pracujeme a která spolu od mladšího dorostu závodí. Tím se vytváří přirozené konkurenční prostředí, které navíc je schopné mezi sebe vtáhnout i ostatní závodníky.

- cílená půlroční příprava přímo v místě JMS. Měl jsem za to, že pokud máme takto silnou generaci, přičemž ročník 1998 letos u juniorů už končí, tak by bylo fajn, kdyby zakončili svoje působení nějakým výrazným úspěchem, který by je povzbudil do dalších již dospělých let. Proto jsme využili situace, kdy se JMS po 5 letech stalo více dostupné pro víc tréninkových kempů než jen na závěrečnou přípravu. Absolvovali jsme zde celkem 4 akce včetně nominaček a oficiálních přípravných závodů. Navíc spousta závodníků sem vyrazila se svými TSM. Proto se mi pak před startem jednodušeji dařilo povzbudit závodníky tím, že na to mají, že to tady znají a ví, do čeho jdou. Možná by mohl někdo namítnout, že takto cílená příprava u juniorů není úplně vhodná, ale jsem přesvědčen o tom, že takto získané zkušenosti a pozitivní prožitky včetně vědomí, že když něco dělám poctivě, tak to jde, jsou přenositelné i do dospělé kategorie, která by měla zůstat vrcholem snažení jednotlivých závodníků.

Reprezentace je vrchol, ale ten musí stát na pevných základech, proto bych rád poděkoval osobním a klubovým trenérům jednotlivých závodníků, trenérům TSM i rodičům, kteří za přípravou také často stojí; celému realizačnímu týmu, jak přímo na akci tj. Ivě, Borisovi, Máce a Elišce, tak těm, co s námi absolvují celoroční přípravu tj. hlavně Sosákovi a Márovi a také Libemu, který nám každoročně pomáhá s prázdninovým soustředěním a také ČSOS za to, že nám vytváří vhodné podmínky pro přípravu mladých reprezentantů.

Ještě jednou také zopakuji velké díky fanouškům přímo v arénách, kteří s námi celý týden prožili a byli hnacím motorem, ale i fanouškům tzv. na dálku. Osobně si přeju a doufám, že tento úspěch motivuje spoustu mladých závodníků, aby na sobě začali pracovat a že si třeba našli své nové vzory.

Rád bych ještě dodal, že celé juniorské bylo po organizační stránce velmi povedené. Všechny mapy, výsledky, fotky a další najdete na webu JMS.
Za spoustu pěkných fotek pak děkujeme Jirkovi Čechovi a Báře Vyhnálkové.

Tomu, kdo to dočetl až sem, přeju pěkné léto a s většinou mladých závodníků se těším na viděnou na soustředění ve Švédsku, na které odjíždíme přesně za měsíc.

Košík

-