Novinky

Rozhovor s Janem Šedivým: Na MS nejsme jako komparz


zpět

14.8.2019 | 880x

Rozhovor s Janem Šedivým: Na MS nejsme jako komparz

Na prvním mistrovství světa byl v roce 2006. Letos ale v Norsku prožívá premiéru. Jan Šedivý přijel na šampionát poprvé jako šéftrenér českého týmu. Devět měsíců se snažil připravit mančaft na závodění v terénu, který nám není vůbec vlastní. Před startem longu, úvodní medailové disciplíny, je přesvědčen, že se odvedlo maximum.



Jak jsi spokojený s přípravou?

Tím, že to je moje první sezona v roli trenéra, tak nemám s čím srovnávat. Ale mám z ní dobrý pocit. Když spočítám ostré starty ve Skandinávii, které tady většina z týmu pro mistrovství světa odběhala, dostanu se na číslo patnáct až dvacet. Což je perfektní.

Nemůže to přinést určitou přezávoděnost?

Možná ano, ale zrovna tady na severu, kde ta nervozita a tlak na startu může být enormní, nemusí být řekněme lehčí mapová únava na škodu. Naopak to může být přínosné a ten nadbytečný stres na startu to trochu otupí. Oběhali jsme tu několik kempů i spoustu závodů a myslím si, že ten mix byl dobrý. S přípravou jako celkem jsem spokojený a z tohoto pohledu mám čisté svědomí.

Jak je těžké připravit tým na MS v tak náročném terénu?

Nejsme z největších sportů, takže musíme vždy brát v potaz finance. A kromě rozvoje té absolutní české špičky také zajistit návaznost pro ty, co přechází z juniorů do dospělého týmu. Aby se postupně zapracovávali. Z tohoto pohledu je ta finanční i personální stránka zabezpečení náročnější. Ale i když to není jednoduché, myslím, že se to povedlo skloubit. A to i z pohledu vyváženosti tréninků, aby to fungovalo jak pro ty nejlepší, tak pro ty mladší.

Můžeš to ukázat na konkrétním příkladě?

Mám jednu příhodu. Běželi jsme zkrácený long a Miloš Nykodým to oběhl v suchém tričku a s úsměvem na tváři za 60 minut. Ale kluci z U23 to třeba vzdali a stejně tam byli sto minut. I to byla pro mě trošku škola a musel jsem dost přemýšlet, aby tréninky měly přidanou hodnotu pro všechny.

Dá se vypíchnout něco, na co jste se konkrétně soustředili?

Snažil jsem se zaměřit tréninky na to, aby měly silnou spojitost se závodem, simulovaly jeho jednotlivé aspekty a nelezli jsme 120 minut pomalým tempem po lese. To tu můžou dělat místní, když nabírají fyzičku, ale my tu jsme vždy krátkou dobu a potřebujeme spíš tříbit techniku v závodní rychlosti. To jsem samozřejmě doplňoval tréninky v pomalejším tempu určené spíš pro ty mladší, kteří si tu doplňují znalosti. Ať už jde o běh na směr či identifikaci objektů, protože v tom jsou v porovnání s Českem velké odlišnosti.

Sám jsi reprezentoval na deseti světových šampionátech, kde jsi odběhl celkem 23 závodů. Jak ti pomáhají vlastní zkušenosti?

Opravdu hodně. A zrovna tady v Norsku, protože jsem si před pár lety myslel, že se budu na tenhle šampionát sám připravovat. Nechci si moc lichotit, ale cítil jsem, že v tomhle jsem měl i těm nejlepším ještě co dát. Znalosti a zkušenosti z těchto terénů mám a dost mi to pomohlo.

Je velký rozdíl připravovat se na MS jako závodník a jako kouč?

Tím, že jsem trenér na plný úvazek, tak jsem tomu za poslední tři čtvrtě roku věnoval strašně moc času a většinu své volné energie. Víc, než kolik tomu může závodník kvůli samotnému tréninku dát. Díky tomu, že jsem to viděl i z té druhé strany, postavil spoustu tratí a hodně nad tím přemýšlel i analyzoval, tak ten orienťák vidím daleko jednodušší než dřív. Je to všechno o dost jasnější.

Nicméně příprava je za námi, jsme už na místě, závody včera začaly. Co se dá ještě na poslední chvíli doladit?

Už se nemá cenu bavit o negativních věcech. Snažíme se s Jaroslavem Kačmarčíkem působit na tým pozitivně. Motivovat je, aby byli na startu v takovém rozpoložení, které je dotáhne až na jejich potenciál. Pracovat spíš na psychice, říct si situace, které jsme si tady zažili, připomenout si to, co jsme se naučili.

Zmínil jsi svého asistenta Jaroslava Kačmarčíka. Sám máš hromadu zkušeností, ale on je jejich nepřebernou studnicí. Jaká je jeho role v týmu?

Veliká. Ještě když jsem běhal, tak jsem byl rád, když byl v karanténě nebo na předstartu. Působil tam jako uklidňující prvek. Takže mám radost, že v tom pokračuje a co vím, tak odezva z týmu je na to hodně pozitivní. My spolu neustále komunikujeme taktiku, ale i složení týmu. Je super mít někoho takové za zády, s kým se dá všechno rozebrat. Navíc se v hodně věcech spolu shodneme, a to je fajn.

Prozraď, jaké má tým v Sarpsborgu ambice?

Nemá cenu znovu zmiňovat, že se na severu běhá trochu jiný orienťák než u nás a v našem sportu to je veliký rozdíl. Když se někdo podívá do výsledků a uvidí tam vysoko Rakušany, Poláky, Ukrajice, tak to jsou všechno závodníci, kteří zde dlouhodobě bydlí, nebo bydleli. A třeba někteří Švýcaři tu před šampionátem strávili tři měsíce v kuse. Není to tak, že by někdo přijel na sever a dokázal z fleku zaběhnout výsledek. V TOP20 jsou lidi, kteří tu mají zkušenosti a jsou to opravdové hvězdy. Navíc letos se poprvé běží jen lesní disciplíny a při absenci sprintových závodů, kde jsme dlouhodobě úspěšní, nemusí být výsledky čistě na umístění takové, jako jsme byli zvyklí v minulých letech.

Přesto, na výlet jsme do Norska nepřijeli, že?

Tak to v žádném případě. Nehrajeme tady komparz, jsme silná země a budeme to chtít dokázat. Nechci říkat konkrétní umístění a lidi, abych na ně zbytečně nevyvíjel tlak, ale jsem velký optimista, že tu zaběhneme takové výsledky, se kterými závodníci budou spokojení, a doufám, že třeba ve štafetách dokážou všichni, že patříme do světové špičky.

Máme už za sebou kvalifikaci middlu, ze které postoupila kompletní česká šestice. Se vstupem do šampionátu musíš být spokojený.

Určitě. Jsem rád, že všichni zaběhli vstupní závod, ze kterého se dá odrazit zase o stupínek výš. Někdo je možná malinko zklamaný, protože si mohl vyběhnout lepší startovní pozici, přesto panuje v týmu spokojenost. A myslím, že si všichni srovnali a utříbili myšlenky a pocity, dokázali si najít správný rytmus a do longu budou nastupovat s ještě větší pohodou.

Nebudou tě dnes během klasiky svrbět nohy? Přece jen to byla tvoje výstavní disciplína.

Nebudou. Já se hrozně těším do arény, poskakuji tam na průběhu a těším se, jak to dopadne. Hodně ty závody prožívám a necítím, že bych zrovna teď potřeboval běžet.