Souhrn MS 2019: Osmá Kosová, štafety kousek od medaile

← zpět

25.8.2019 | 1836x |

První ryze lesní mistrovství světa je minulostí. Po skvělém sedmém místě Vojty Krále na longu pokračoval český tým v nastoleném tempu a na medaile útočil jak na middlu, tak v závěrečných štafetách. „Věřím, že všichni odjížděli z šampionátu v Norsku s pocitem, že odvedli dobrou práci,“ hodnotí vystoupení svěřenců šéftrenér Jan Šedivý.

---

Po spíše kontinentální klasice přišel na řadu mnohem techničtější severský middle. Ani to však nebylo českým reprezentantům na překážku, což nejlépe dokázala Denisa Kosová. Na parádním osmém místě ji dělilo od bronzu jen 32 vteřin. „Konečně mi vyšla TOP10. Zrovna v Norsku je to něco, co se opravdu cení. Ta půlminutka malinko mrzí, ale když vidím, co je přede mnou za jména...,“ hodnotila po závodě.

Výborně si vedla i Lenka Mechlová, která vytěžila ze spolupráce se Švýcarkou Hauswirth, která ji doběhla o interval, 15. příčku. „Myslím, že jsem pomohla i já jí. Občas se zastavila, nebyla si úplně jistá. Patnácté místo je pro mě velkým úspěchem,“ radovala se novicka na světovém šampionátu. Komu se naopak nedařilo, byla Venda Horčičková. „Byl to pro mě propadák. Udělala jsem špatné volby, a pak se to začalo celé hroutit,“ řekla po 30. místu.

O výtečné umístění mohl i na middlu bojovat Vojta Král. Ovšem kdyby se nepřehlédl a nevynechal kontrolu, na kterou se pak musel vracet. Ani to, že se z chyby dokázal oklepat a pokračoval po ní světovým výkonem, mu na lepší než 14. místo nestačilo. „Dá se říct, že kromě této navigace na špatnou kontrolu jsem na celém mistrovství neudělal chybu,“ vyčítal si posléze. Miloš Nykodým limitovaný zlomeným palcem skončil hned za Vojtou. „Za normálních podmínek bych s 15. místem nebyl spokojený, ale takhle to bylo maximum,“ uznal Dým. Pavel Kubát bohužel navázal na výkon z klasiky a doběhl šestadvacátý.

České závodníky sledovala během middlového čtvrtka od rána do večera kamera. Jak vypadá den na mistrovství světa se můžete podívat na youtubovém kanále reprezentačního týmu ZDE (anebo přímo v pravé liště této stránky).

Výrazné výkony v individuálních závodech byly skvělým příslibem pro štafety. Zatímco v mužích realizační tým vsadil na loňským pátým místem prověřenou sestavu, v ženách po dlouhých úvahách vyhrála varianta maximální ofenzivy od samotného startu. Rozbíhala tedy Vendula a rozhodně si spravila chuť po rozpačitém middlu, když předávala v čelním balíku. „Jsem ráda, že jsem to ustála. To pro mě hodně znamená,“ pochvalovala si. I druhý úsek se vyvíjel podle českých představ. Denisa z něj přiběhla na 5. místě v kontaktu s Ruskami a Norkami. Juniorka Terka Janošíková tak měla před sebou jasný úkol – soupeřky udržet, a pak je na doběhu oprat. Jenže zkuste to proti Natalii Gemperle a Anně Margrethe Hausken Nordberg, které mají dohromady 20 medailí z MS. I když se Terka snažila, i kvůli podvrknutému kotníku jí v druhé části soupeřky cukly. Přesto dokázala sama na trati tlak ustát a i přes jednu chybku udržela páté místo. „Je to super,“ shodly se holky nad nejlepším výsledkem ženské štafety od stejného umístění ve Finsku 2013.

 

Zatímco ženy závodily v prudkém lijáku, na mužský závod se počasí umoudřilo. A Pavel Kubát na první úseku dokázal, že umí. Milošovi předával třetí a konečně zářil štěstím. „Udělal jsem si takovou náplast na závěr. S výkonem jsem byl hodně spokojený,“ přiznal. Přehlédnout Miloše Nykodýma na druhém úseku rozhodně nešlo. Jednak se držel v boji o medaile, a pak kvůli šeru vyrazil do závodu jako jediný s malou čelovkou. „Pomáhala mi. Viděl jsem lépe do mapy,“ hájil bludičku na hlavě. Od drobné chyby, kvůli které se propadl do švýcarsko-francouzské skupiny, ho však neuchránila. „Byl jsem v kolečku, ale nepochopil jsem to. Škoda, mohl jsem to Vojtovi přinést v ještě lepší pozici,“ litoval. I tak Češi zůstávali v boji o medaili. Obzvlášť když měli v rukávu tah Králem.

Vojcek vybíhal na finiš v elitní společnosti Lucase Basseta a Daniela Hubmanna a vypadalo to na boj o čtvrté až šesté místo. „Bohužel jsem na první kontrolu nevzal ideální volbu. Šel jsem se s nimi, ale měli jinou farstu a nebylo to pro mě výhodné,“ litoval. Ve hře ho však držely nečekané chyby soupeřů. Když na třetí televizní kontrole uviděl před sebou Nora Daehliho, který po dvou kufrech přišel o jasné vedení, dostal nový impuls. Navíc ani Francouz Basset s Finem Kirmulou bojující za vedoucím Švédskem o stříbro, nebyli daleko. Ač je před sebou Vojta v aréně viděl, byli už příliš daleko. Nezbylo, než se soustředit na souboj s Daehlim. Jindy na doběhu neporazitelný Nor byl ztrátou jistého zlata (a nakonec i medaile) tak zlomený, že mu Vojta s přehledem ukázal záda. Doběhl tedy čtvrtý – tak vysoko mužská štafeta nebyla od zlata ve Švýcarsku 2012. „Ale i na tom posledním úseku byla šance s tím udělat ještě něco víc. Utekl mi tam Basset, a kdybych si šel svou volbu, tak bych se s ním třeba vyvezl, možná bych se připojil do skupinky s Kirmulou a na finiši ještě zabojoval,“ hledal Vojta zpětně cestu k vytoužené medaili.

Ta v Norsku nakonec necinkla, nicméně výsledky jednoznačně potvrdily slova trenéra Honzy Šedivého vyřčená na startu šampionátu: nehráli jsme v Sarpsborgu žádný komparz. Co tedy k placce chybělo? „Slovo štěstí je ohrané a já myslím, že do sportu úplně nepatří. Ale někdy taková souhra náhod může mít velký vliv. Jako u kluků ve štafetě. Ale i na jiných tratích chyběl jen kousek. Je to ale orienťák, všichni dělají chyby a nejde jen odečíst vteřiny a minuty a podívat se, kam až to mohlo být,“ hodnotí Šéďa. A jak vidí své výkony někteří závodníci?

 

Denisa Kosová

„S odstupem to celé hodnotím pozitivně. Ani ten long nebyl nakonec tak špatný, ačkoliv jsem z něj byla zklamaná, protože jsem měla na víc. Middle i štafety byly super. Rezervy se najdou, nějaké chybky jsem udělala, takže prostor na zlepšení tam je. Obecně se to povedlo a výsledkově jsme nezaostali.“

 

Vendula Horčičková

„Celkově to bylo úspěšné mistrovství, i přes ten propadák na middlu. Ale 12. místo na longu se počítá a hodně si ho cením. A páté místo štafety je super, ta se nám povedla. Je super vidět, že se člověk zase o kousek fyzicky, technicky i mentálně posunul směrem ke špičce.“

Vojta Král

„Určitě to byl úspěšný šampionát. Škoda toho ne úplně vydařeného middlu, ale celkově to bylo dobré. I když tam ještě není medaile, tak sedmé místo z klasiky je obrovský úspěch. To jsem rozhodně nečekal. Spíš jsem si věřil na middlu. Je tam posun a doufám, že se budu posouvat i dál.“

 

Miloš Nykodým

„Ten moment, kdy jsem na O-ringenu zakopl a zlomil jsem si palec, se mi ve snech hodně vrací. Výsledek na middlu je nakonec asi lepší, než jaký jsem ve svém stavu očekával.“

 

Pavel Kubát

„Moc spokojený nejsem. Mířil jsem na klasice i middlu výš. Asi jsem se úplně nepotkal s formou. Umístil jsem se stejně, nebo o maličko hůř, než loni. Ani mapově to nebylo ideální.“

 

Příští rok nás čeká první čistě sprintové mistrovství světa v Dánsku a pak lesní Evropa v Estonsku. Zatímco pro ryzí lesáky to bude znamenat spíš »odpočinek«, pro Vojtu Krále přijde nová výzva. „Rozhodně mám velké plány už na sprintové MS. Chtěl bych se pokusit o nějakou placku. Výsledky ve sprintu mám přece jen ještě o něco lepší než v lese. Tam nechybí tak moc k individuální medaili,“ plánuje Vojta. Nevyřízené účty na světovém šampionátu má i smíšená štafeta.

V roce 2021 pak přijde vrchol pro současnou generaci. Předznamenal ho už letecký návrat týmu z Norska, když se obloha rozjasnila nad Máchových jezerem a Bezdězem, centrem příštího lesního MS v Česku. „Bylo vidět i loni na svěťácích, že v domácích terénech by nám to mohlo jít,“ říká Pavel Kubát, který chce být před domácím publikem v plné síle. „Když jsem se na závěr šampionátu v Norsku bavil se závodníky, u všech panoval pocit, že k ještě většímu úspěchu chyběl jen kousek. Já doufám, že se jich tyto pocity budou držet dál, a to zejména směrem k vrcholu, který nás čeká za dva roky v Česku,“ uzavírá své první MS v roli kouče Jan Šedivý.