Šeftrenér Šedivý: Nominace se šrámy na duši

← zpět

13.6.2021 | 2450x |

Sestavil tým, který bude už za tři týdny bojovat na domácí půdě na mistrovství světa. Jak vznikala sestava šesti mužů a pěti žen, kteří si svými výkony vysloužili nominaci? Proč Lenka Mechlová zůstala jen mezi třemi náhradníky a proč Vojta Král nepoběží všechny disciplíny? To vše v rozhovoru vysvětluje hlavní trenér reprezentace Jan Šedivý.

---

Složit nominaci je vždy náročné, ale o kolik těžší bylo vybrat tým pro domácí šampionát?

„Myslím, že to nebyl velký rozdíl. Snad jen v tom, že závodníci k tomu více vzhlíželi, delší dobu se na to připravovali a potom ten případný neúspěch nebo nenominace na určitou disciplínu byly pro ně o to větší ránou. Tedy z lidského hlediska to bylo možná trošku náročnější, ale z toho sportovního to bylo stejné jako vždycky.“

Když na nominaci koukneme podrobněji, možná nejvíce diskuzí mohlo vyvolat zařazení Lenky Mechlové jen mezi náhradníky. A to proto, že na longu byla pouhé čtyři vteřiny od vítězství v rámci týmu a tím pádem i přímé nominace. Proč jste se tak rozhodli?

„Ano, Lenka byla nepatrný kousek za přímým postupem, ale z našeho pohledu to výsledek na jasnou nominaci nebyl. Ještě na předsběrce byla Lenka až čtvrtá a holky kolem ní (Adélka Indráková a Jana Knapová) podaly velmi solidní výkony. Proto jsme nominaci utvářeli i na základě dalších faktorů jako výkony v dalších sledovaných závodech nebo potenciál nejlepšího možného výsledku, o který na MS jde především. Nicméně Lenky je mi strašně líto. Mám k ní docela blízko, jezdíme spolu na tréninky a vím, kolik toho pro MS obětovala. Navíc je to charakterově výborná závodnice. Popravdě jsem se po nominacích poprvé dobře vyspal až po tom, co jsem si s ní trochu více promluvil. Drobný šrám na duši asi zůstane nám oběma. Lenka bere každopádně roli náhradníka velmi zodpovědně a já jí za to moc děkuji.

Pojďme se zastavit i u Venduly Horčičkové. Ta se v posledních letech profilovala spíš jako závodnice pro lesní disciplíny, ale na MS nakonec poběží jen sprint.

„Pro Vendulu to je hodně hořké. Myslím, že po nominačních závodech byla dost zklamaná. My jsme ji v naší sestavě chtěli mít, protože je skvělá do týmu. Kdyby se něco na místě stalo, může zaběhnout každou disciplínu. Ale pozor, ve sprintu si letos nevedla vůbec špatně! Navíc v Terezíně to bude hodně technický sprint, na který se ona umí připravit. Výborně zaběhla třeba v Jihlavě, vyběhla si jasnou nominaci i na sprinty na ME ve Švýcarsku. Myslím, že tenhle kompromis, kdy se jí může zadařit na sprintu a zároveň tam bude působit jako taková klidná síla, která podrží tým v jakékoliv disciplíně, může mít přínos pro všechny.“

 

Na Instagramu jsme dostali otázku, proč Vojta Král nepoběží middle. Jak probíhal výběr disciplín pro Vojcka, který byl ve všech nominačních závodech suverénně nejlepší?

„U kluků ta nominace byla jednodušší. Celkově to tam začalo po nominačních závodech dávat celkem smysl. Co se týče Vojty, tam jsme to řešili i s ním. Nebylo to tak, že bychom mu řekli: Hele, middle nepoběžíš. Vyběhl si ho, ale zároveň má už dostatek zkušeností. Po společné diskuzi jsme si všichni uvědomili, že pokud chce mířit na nejvyšší příčky a zároveň pomoci štafetě, musí být ready. A to se netýká jen odpočatosti, ale i přípravy na jednotlivé disciplíny. Ta je z pohledu fyzické kondice i mapové teorie v dnešní době kvalitních podkladů poměrně složitá. A to, že vynechá middle, mu hodně pomůže odlehčit situaci pro další disciplíny. Každý chce pochopitelně běžet všechno, takže i pro něj to nebylo jednoduché rozhodnutí middle vynechat, ale on už je zkušený závodník. Myslím, že si to vyhodnotil dobře, a že to je to nejlepší možné řešení.“

Jak se rodilo složení sprintové štafety? Nebylo ve hře třeba nasazení Tomáše Křivdy?

„Tomáš se ukazoval skvěle, ale bylo to hlavně v přípravných závodech. On má obrovský potenciál a reprezentace na něj bude samozřejmě spoléhat. Honza Procházka jako spritový trenér pro něj zvažoval smíšenou štafetu, nebo sprint, ale nakonec se i z nějakých vnitřních pocitů rozhodl pro individuální sprint, kde má Tomáš obrovskou šanci uspět. Nebude tam na něj taková zodpovědnost jako ve štafetě, proto si myslíme, že by mu to mohlo sedět víc. A překvapit může i na middlu.“

Šampionát začíná za tři týdny. Co tým do té doby ještě čeká?

„Od středy do neděle jedeme do dějiště MS. Máme stejné ubytování, jako budeme mít během mistrovství, a chceme si to tam trochu osahat. Půjdeme několik tréninků, většina z nich budou modelové závody pro MS. Kemp by měl závodníky naladit a já doufám, že i uklidnit. Chci, aby si tam všichni utřídili myšlenky, trochu se zklidnili a uvědomili si, co je důležité k úspěchu na MS. Budu se snažit působit tak, aby v  týmu nebyl před závody stres. Ty poslední dva týdny pak budou už individuálně v režii závodníků, kterým ještě poskytneme nějaké tréninky. Ale nechci, aby byl někdo pod tlakem, že musí uspět a honil na poslední chvíli nějaké „relevantní“ fáze. Věřím, že letos bude důležitější více než jindy přijet na šampionát v dobrém psychickém rozpoložení a s pozitivním naladěním.

S jakými ambicemi se na začátku července vydáte pod Bezděz?

„No, je to MS na domácí půdě. Na druhou stranu největší soupeři jsou perfektně připravení, strávili tu hodně času, takže ta výhoda se malinko smazává. Některé závody budou hodně fyzické, už v těch přípravných a nominačních závodech bylo vidět, kdo na to bude mít a kdo ne. Byl bych hrozně rád, kdybychom ve všech disciplínách bojovali o čelní příčky. Medaile je vždycky trochu už i o štěstí, ale když budeme na všech individuálních tratích v mužích i ženách bojovat o umístění v top10 a ve štafetách o top6, tak si myslím, že to bude úspěšný šampionát.“

Už jsi to nakousl, ale třeba nominační závody ukázaly, že ti nejlepší světoví závodníci na tom jsou v českých terénech úplně jinak než na svěťáku v roce 2018, kdy přijeli a zírali, co to je na Valdštejně za ohromné skály. Těžko proto čekat takové výsledky jako tehdy, že?

„Je to tak. Závodníci světové špičky jsou opravdu zkušení a stačí jim pár tréninků na to, aby si zvykli a dokázali být kdekoliv venku stejně dobří, jako jsou doma. Hodně z nich tu strávilo spoustu času, takže si nemyslím, že by u nich byl nějaký velký limit v neznalosti terénu. Na sprintech samozřejmě vůbec ne, v Jizerkách také moc ne. Jestli někde budeme mít drobnou výhodu, tak to bude, věřím, ve štafetách, které budou relativně krátké a technicky náročné.

 

/Zhaly