Pavel Kubát se loučí s reprezentační kariérou

← zpět

19.11.2021 | 1866x | Matěj Burda

Pavel Kubát po 10 letech končí své působení v dospělé reprezentaci. Během tohoto období se vypracoval na oporu týmu především v lesních disciplínách a nejspíš také dostál hesla, že v nejlepším se má přestat. 

---

V letošním roce si 14. místem na krátké trati zaběhl nejlepší výsledek na mistrovstvích světa. A přestože se Pavlovi na velkých akcích často dařilo dostat medailím na dostřel (4. místo na middlu SP 2018, 4. místo ve štafetách na MS 2019 a ME 2018, 5. místo ve štafetách na MS 2021 a 2018), nakonec cenné kovy vždy těsně unikly. Rozlučkový rozhovor s Pavlem Kubátem je na scéně!

Co dělá bývalý reprezentant během sychravého listopadu?

S běháním jsem teď celkem na štíru, ale dohnal jsem to na HROBu, kde jsem si dal společně s Márou Minářem krásných 70 km. Jinak zrovna třeba připravuji kurník a výběh pro slepice u nás doma.

Nemáš obavy, že teď nebudeš vědět, co s volným časem?

To určitě nemám. Synek Matěj má aktuálně 1,5 roku a začíná být čím dál aktivnější, provozujeme penzion, kam nám dokonce začali jezdit hosté, chodím na ¾ úvazek do práce, kolem baráku je taky stále co dělat. Z orienťáku ale určitě nechci úplně vypadnout, takže mě na nějakých závodech určitě ještě potkáte.

Kdybys měl vypíchnout jeden závod, který byl tvým „životním“ výkonem?

To je nesmírně těžké, protože každý závod má něco do sebe a těžko asi porovnat bezchybně zalítnutý jednoduchý oblž s neskutečně těžkým závodem třeba na severu, kde člověk jednu dvě drobné chybky udělá, ale i tak je to skvělý závod. Ale pokud musím jeden závod vypíchnout, tak je to vyhrané JMS v roce 2010 v Dánsku, protože tam to ode mne nikdo nečekal a emoce byly neskutečné.

A když to vezmeme čistě z hlediska terénů – kde by sis ještě rád nějaký ten orienťák zaběhl?

Já mám rád klasický ryzí orienťák, takže terény na dalekém severu, když je člověk v lese téměř sám, za celý závod využije jen pár cest a kontroly jako by v lese byly od nepaměti, to je úplný balzám na duši.

Pavel Kubát dosáhl v rámci MS 2021 14. místa na krátké trati, to se řadí k jeho nejcennějším výsledkům. Foto: Jiří Čech

Jaký je tvůj nejsilnější kladný zážitek z doby tvého působení v repre týmu?

Nádherných zážitků je nespočet, ale přeci jeden bych zde vypíchnul. Na podzim roku 2014 ihned po víkendovém MČR štafet a družstev jsme s repre vyrazili na kemp do Skotska. Jelikož už bylo po sezóně, tak byl kemp poměrně uvolněný, a tak jsem poslední večer před odletem vyrazil s Kodym na místní diskotéku v Aviemore. Když jsme tam začali rozjíždět naše české sólové tanečky, tak už to skoro vypadalo, že od místních hooligans dostaneme pěknou nakládačku, takže jsem byl celkem rád, když jsme zmizeli, aniž by se nám něco přihodilo :).

Je naopak něco, na co bys radši z paměti vymazal?

Ne vždy je všechno úžasné a člověk by to měl buď vyřešit, nebo se s tím holt smířit. Já jsem byl spíš ten druhý typ, že když jsem měl pocit, že mi byl upřen start či nominace na nějakou akci, tak jsem se do toho zakousnul ještě víc a snažil se svými výsledky dokázat, že jsem lepší. Nějaké pomlouvání sem určitě nepatří.

Když zavzpomínáš na své začátky v dospělé reprezentaci, jaké to bylo? A jaká byla vůbec tvá cesta do elity?

V juniorech se mi dařilo, takže jsem šanci v dospělé reprezentaci dostal ihned. Ještě jako junior jsem běžel světový pohár na podzim 2011 v Liberci na Císařáku a ihned rok na to jsem se nominoval na MS do Švýcarska na middle, kde jsem bohužel vypadnul už v kvalifikaci. Poté se mi ale delší dobu nedařilo na mezinárodní scéně zaběhnout nějaký průlomový výsledek, a tak jsem se oporou reprezentace stal až po delší době.

Co čeká za výzvy reprezentanta po konci kariéry?

Na to je možná ještě brzy, abych to mohl nějak hodnotit. Zatím to vidím tak, že se mi kupí různé bolístky a drobná zranění a člověk trochu spadne do takové letargie, ale doufám, že v ní nezůstanu dlouho. A druhá věc je, že všichni stále ještě čekají, že budete běhat dobře, což je pro mě dost těžké, protože poslední 1-2 roky jsem s pořádným tréninkem celkem laboroval.

Orienťáčtí fanoušci vybrali tvou fotku z MS na obálku letošní O-knihy, bereš to jako takovou pěknou tečku za tvou reprezentační kariérou?

Je to milé, ale asi bych za tím neviděl nic hlubšího, protože já jsem nikde moc nerozhlašoval, že budu končit v reprezentaci, takže někteří jsou i celkem překvapení, když se to dozví.

Jaký vzkaz bys zanechal reprezentačním kolegům a nastupujícím generacím, třeba z řad juniorské a dorostenecké repre?

Jděte si za svým a užívejte si orienťák plnými doušky. Nebojte se sebedelší klasiky, která před vámi stojí. Alespoň něco v tomto duchu jsem říkal mlaďákům letos po SP ve Švédsku, když jsme po skončení závodů vyrazili na místní kopec a zhlíželi dolů na lesy, kde závody probíhaly.


OČIMA JANA ŠEDIVÉHO

„Mně to přišlo v pohodě," tradiční věta z úst Páji Kubáta i po opravdu „hnusném" tréninku či závodě, kdy ostatní nadávají, asi charakterizuje Páju nejlépe.
Díky aktuální velké popularitě sprintů, kterým příliš neholdoval, nebyl mediálně nejvýraznější tváří reprezentace. Tým však držel nahoře, když bylo potřeba - v těžkých middlech i na tvrďáckých klasikách. Je zároveň podepsaný pod všemi skvělými štefetovými výsledky posledních let. Mančaftu ale nebude chybět jen po sportovní stránce. Svým charakterem, spolehlivostí i uměním odlehčit situaci, byl pozitivní energií pro celý tým.
Do další kariéry bych mu popřál, aby se i nadále držel svých hodnot a měl z toho, co dělá, dobrý pocit. Úspěch, stejně jako v OB, nakonec přijde.

 Už máte objednanou O-knihu 2021?