Novinky

Jana Stehlíková zakončila reprezentační kariéru


zpět

12.7.2022 | 1111x | Matěj Burda

Jana Stehlíková zakončila reprezentační kariéru

S reprezentačním týmem strávila krásných 11 let a nyní nastal čas na nové výzvy. Jana Stehlíková (Knapová) zakončila finálovým závodem ve sprintu na Mistrovství světa v Dánsku své působení u reprezentace - nejen o bilancování její kariéry se dočtete v rozlučkovém rozhovoru.



Ahoj Janďo, je skoro dva týdny po tom, co jsi doběhla svůj poslední závod v repre dresu, jaký je to pocit vystoupit ze závodně-tréninkového režimu?

Ahoj. Popravdě, už jsem se na to v poslední době docela i těšila, takže zatím je ten pocit fajn. Určitě na to vše budu ráda vzpomínat a budou mi chybět mezinárodní závody a hlavně lidi, soupeřky, ze kterých se spousta z nich stala mými přáteli. Ale aktuálně si užívám, že si můžu dát nohy nahoru a nikam se nehnat.

Na Mistrovství světa v Dánsku jsi absolvovala kompletní závodní program — jak jsi spokojená se svými výkony a na co všechno budeš vzpomínat?

Výkony nebyly hvězdné, nebyly optimální. Bohužel odrážely i moji letošní přípravu a aktuální formu, která byla na hony vzdálená té z loňského MS v Česku. Ale nejde to vždy ideálně a je potřeba se snažit z toho vytěžit, co tam je. Co tam není, tam prostě není. Proto i na tohle moje poslední MS budu vzpomínat ráda. Vlastně jsem ráda, že jsem se na něj byla vůbec schopná solidními výkony nominovat.

Pokud se nepletu, tak v dospělé repre jsi se poprvé představila na svěťácích v Česku v roce 2011. Jaká byla tvá reprezentační premiéra?

Pamatováka na závody, výsledky apod. mám příšerného. Ale z nevysvětlitelného důvodu jsme si právě na tuto akci letos vzpomněla už několikrát. Byl to zážitek, byly to náročné závody, dlouhá klasika při premiéře. Byla to zodpovědnost. Vzpomínám na to fakt ráda.

Kdybys měla vypíchnout jeden závod, který byl tvým „životním“ výkonem?

Bude to určitě middle na Mistrovství světa v Česku. Měla jsem životní formu, připravovala jsem se na něj jako na životní závod a podala jsem životní výkon. To, že jsem nakonec medaili nezískala kvůli chybně oražené kontrole je jedna věc, ale to, že se mi to tam podařilo dotáhnout a opravdu předvést v den D to, co jsem chtěla, je až neskutečný. Zároveň je hrozně suprový pocit, když víte, že na to máte, že jste po všech stránkách na ten závod maximálně připraveni, že vás nemá moc co překvapit a že bojujete s těmi nejlepšími. Tohle je pocit, který přeji všem týmovým kolegům a závodníkům, kteří jednou do repre přijdou, zažít. Je za tím ale obrovský kus odvedené práce, ale stojí to zato. 

Stejně jako loni u loučícího se Páji Kubáta si nemůžu odpustit jednu otázku - Nemáš obavy, že teď nebudeš vědět, co s volným časem? 

Nemám. Těším se na něj! Beztak ho dost spolkne rodina. Ale těším se, že budu mít prostor vrhnout se do nových věcí.

Jaký moment tvé kariéry ti ještě bude dlouho ležet v paměti?

Bude jich více, ať pozitivně nebo negativně. Ale musím znovu zmínit osudný middle na MS v Česku. To tam bude pořád. I když jak v tom smolném, tak pozitivním duchu.

Budeme dál vídat Janu Stehlíkovou ve výsledkových listinách alespoň českých závodů?

Určitě ano. Jen si asi chvíli budu užívat, že si můžu vybrat, na jaký závod jet. A někdy se možná místo elity vyskytnu ve výsledcích HDR. 

Jak vidíš budoucnost českého orienťáku? Co bys poradila mladým závodníkům, kteří se chtějí dostat mezi světovou špičku?

Mám víru, že to bude dobré. Aktuálně máme několik holek a kluků, co jsou závodníci patřící mezi světovou špičku, to jsou závodníci a závodnice, co motivují ostatní a jsou pro ně vzorem. Tak jako pro mě a mé vrstevníky to byly Dana Šafka Brožková, Eva Juřeníková, stejně jako zahraniční Simone Niggli nebo Minna Kauppi. Je super dostat se mezi závodníky mezinárodní elity a zjistit, že to jsou lidi z masa a kostí, jako vy. Že za sebou mají jen více tréninku a zkušeností, ale v konečném důsledku nejsou nedosažitelní. Čím dříve se mezi ně člověk dostane a toto zjistí, tím lépe pro něj jako závodníka.

Krásně řečeno…

Reprezentace je volba zodpovědnosti, je to ale taky tým skvělých lidí a přátel a na zážitky s nimi budete dlouho vzpomínat. Na vrchol nevedou zkratky, jen tvrdá, ale jasně mířená a systematická dřina (ty přívlastky jsou důležité!). To je potřeba si říct a přijmout za své. Já věřím, že se v dnešní době ještě najdou mlaďáci, kterým se chce dřít. V neposlední řadě pro sportovce je nejdůležitější zdraví. Když si ho budu jako mlaďák konit nesmyslným tréninkem, přeběháváním zranění a nemocí, nemůžu pak čekat, že mě podrží v dlouhých letech kvalitního tréninku.

Děkujeme za těch skvělých 11 let u české reprezentace, kdy jsi orienťáku dala kus života a my jsme ti mohli z plna hrdla fandit na vrcholných závodech. Ať tě tvůj vnitřní kompas dál vede správným směrem a na viděnou na závodech!

Já moc děkuji všem, co mi fandili a všem co fandí českému orienťáku! Ta podpora je nesmírně důležitá, ať už při závodech nebo na poli propagace našeho sportu. Doufám, že se českému orienťáku bude dařit dál, já si ráda vyzkouším roli fanouška.

Foto: IOF / William Hollowell a Jiří Čech