Novinky

JMS Portugalsko - druhý poločas


zpět

12.11.2022 | 580x | Pavel Košárek

JMS Portugalsko - druhý poločas

První listopadové dny, konkrétně 4.-6. 11. byly vyhrazeny pro odložené lesní disciplíny letošního JMS. Téměř přesně po 4 měsících se sešla juniorská světová elita opět v Aguiar da Beira.



Oproti 37 přihlášeným zemím v červenci se jich teď v listopadu zúčastnilo 32. Z početně silných zemí chyběla například reprezentace Turecka a také se trochu smrskly výpravy zámořských zemí - USA, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu či vzdáleného Japonska. Z evropských zemí ale nechyběl kromě Litvy a Srbska snad nikdo a velikost jednotlivých týmů zůstala zhruba zachována. Složení výprav se oproti červenci také moc nezměnilo. Většina změn byla zapříčiněna zraněními a nemocemi. Proto například doznal změn silný tým Švédů, kdy na poslední chvíli musel odstoupit ze zdravotních důvodů favorit favoritů mužské kategorie Axel Elmblad. Na druhou stranu se vrátila do týmu zpět Hanna Lundberg, která v červenci nestartovala kvůli únavové zlomenině. Také u Norů došlo ke změnám u předních závodníků, kdy se z důvodu zranění nezúčastnil Tobias Alstad. Jak už bylo dříve zmíněno, změn doznala i naše soupiska, kdy zraněnou Míšu Metelkovou nahradila Ema Černá a na místo Matyáše Štregla nastoupil Jan Strýček.

Z finančních i logistických důvodů jsme do Portugalska vyrazili v podstatě až na poslední chvíli ve středu 2. 11.. Závodníkům tak musely stačit pouze dva čtvrteční tréninky na přivyknutí místním terénům, i když ideálně by se asi hodily den dva navíc. Český tým ale měl za uplynulý rok v oblasti už několik soustředění a navíc v červenci jsme zjistili, že například vegetace se zde v průběhu roku moc nemění, a tak nás na trénincích nic zásadního nepřekvapilo. Nejdříve jsme vyrazili na mapu N. Sr. Castelinho, která těsně přiléhala závodnímu prostoru klasiky a jedinou velkou změnou oproti červnu zde byly poměrně velké plochy "vyčištěného" lesa od lesáků, na kterých nebyl vůbec žádný podrost a dalo se zde běžet stejně rychle jako na cestě. Tyto oblasti byly v mapě zmapovány buď bílou nebo žlutou barvou podle toho, jestli se nacházely v lese nebo ne, takže je nebylo možné dopředu očekávat. Odpoledne jsme vyrazili na model pro middle a štafety hned za naším ubytováním, na kterém přibylo dle očekávání mnohem více skalnatých ploten.

Výhodou celé akce bylo, že byla (předpokládám, že z finančních důvodů) zrušena původní karanténa ve sportovní hale v Aguiar da Beira, ze které se mělo vyjíždět na prestart jednotlivých disciplín. Tuhle karanténu jsme využili jen na sprint v červenci. Nyní jsme tedy znali místo parkování a z toho nás odvedli pořadatelé do karantény poblíž startu. Toto zjednodušení nám ušetřilo spousty času a nekonalo se tak žádné brzké vstávání kolem 6. hodiny a dříve.

Zatímco ve čtvrtek zahalila celou oblast vysočiny Beira Alta mlha, tak na pátek a sobotu předpověď slibovala slunečné počasí s teplotami kolem 15 stupňů a to se skutečně vyplnilo. Očekávaný závodní prostor pro krátkou trať a štafety nepřinesl pro závodníky žádné překvapení.
Závod krátké trati by se dal rozdělit na dvě části. V té první předsilniční dominovaly skalní plotny, po kterých se rychle běží. Obtížnost byla daná tím, že se dalo celkem jednoduše ztratit přehled o tom, kde se závodník zrovna nacházel a proto bylo nutné mít pořešené výrazné záchytné body. Pasáž za silnicí zhruba v poslední třetině trati už plotny v podstatě postrádala, ale díky zelenému zavřenému lesu se charakter výrazně změnil a na to bylo potřeba zareagovat. V tomto závodě běželi výborně naši nejlepší junioři, kteří předvedli v podstatě bezchybné výkony, které stačily na 5. místo a velkou bednu Kubovi Chaloupskému (ztráta 27 sekund na vítěze, jen 5 sec. za bronzem) a na 11. místo Danovi Bolehovskému, který navázal na své slibné výkony z července. K nim se navíc přidal na 25. místě také bezchybně běžící Vítek Čech (43. J. Strýček, 48. L. Čepička, 77. J. Kostka). To, co se povedlo klukům, bohužel nevyšlo našim juniorkám, které kupily chyby, které za normálních okolností nedělají. Nejlépe skončila na 27. místě Anička Karlová a dále byla situace velmi vyrovnaná (29. M. Mulíčková, 33. M. Dittrichová, 36. L. Semíková, 48. E. Černá, 50. J. Pekařová). Z hlediska celkových výsledků je zajímavé, že v první desítce u juniorů najdeme závodníky 9 národností a u juniorek 6 národností, což potvrzuje stále rostoucí konkurenci i v juniorských kategoriích.



Štafety, které většinou JMS uzavírají jako vyvrcholení celého šampionátu, musely být díky smrsknutému programu zařazeny už na sobotu. Dle pravidel JMS musí totiž závodu na klasice předcházet den volna a nebo být zařazen hned po ní. Cílová aréna byla stejná jako na krátké trati a díky tomu, že po průběhu arénou byla mapotočka, tak bylo zřejmé, že se mnohem více půjde do zeleného na úkor ploten. Dalším náročným prvkem závodu bylo umístění průběhu arénou zhruba do 2/3 trati, kdy pak závodníky čekalo ještě víc než 10 minut běhu v těžké části lesa. Po té, co se závodníci dozvěděli svoje umístění a úspěch byl takzvaně na dosah se ještě museli dost zkoncentrovat, aby závěr ustáli. A právě z důvodu vysoké technické náročnosti (jeden z nejtěžších štafetových závodů na JMS, co jsem zažil) se jednalo až o bláznivý závod, kdy například spousta předpokladů při složení štafet nezafungovala. Už před závodem jsme tušili, že naše štafety juniorek jsou v podstatě vyrovnané a bude záležet na tom, jak se každé z nich povede poprat s celou situací. Z prvního úseku přiběhla na čele v rozmezí 27 sekund šestice štafet, kde byla jak Janča Pekařová, která přiběhla dokonce první, tak i Anička Karlová. Na druhém úseku pokračovala ve výborném výkonu Lucka Semíková a i když trochu ztratila v závěrečné pasáži, tak vyslala na trať finišmanku Emču Černou na skvělém 3. místě. Pěkně běžela v českém áčku i Míša Dittrichová a i když v průběhu závodu postupně nabírala časovou ztrátu, tak předala Marky Mulíčkové na 6. pozici. Na 3. úseku se však děly věci. Zatímco Švédsko si neomylně doběhlo pro jasné zlato, tak boj o stříbro a bronz se proměnil v drama mezi štafetami Finska, Maďarska a v podstatě nakonec oběma našimi týmy. Emča Černá, která byla v těžké situaci, se kterou před startem asi úplně nepočítala, běžela takticky výborně až do průběhu arénou, kde probíhala na jasném 2. místě s pohodlným náskokem. Pak však přišel asi nejtěžší postup na trati, na kterém pod tíhou okamžiku vyrobila velkou chybu. Situaci v tu chvíli zachraňovala Marky, která se výborným závěrem posunula před naši štafetu a znamenalo to 4. místo pro CZE A. Záhy jsme se však dozvěděli, že Marky bohužel chybí jedna kontrola, kdy se přehlídla v mapě v místě 8. a 9. kontroly. Zaměřili jsme se tak opět na doběh Emči, která nic netušíc stále vybojovala umístění na velké bedně - 5. místo!
Sotva jsme si stihli vydechnout z nervydrásajícího souboje juniorek, tak se na trať vydali junioři. Těsně před startem zveřejnil pořadatel svoje medailové propočty. Prý bychom měli vyhrát... Taková je matematika a co na to reálný souboj, kdy se musí zapojit hlava každého závodníka? Víťa se Strejdou drží od začátku čelní pozice, pak byla ovšem v aréně přerušena dodávka elektřiny, čímž jsme přišli o jakékoliv informace a jen jsme upínali zrak na diváckou kontrolu a průběh. Tam se společně s Britem přiřítil k naší radosti na 2. místě Strejda a kousek za ním jsme očekávali Víťu. Ten však neběžel. Diváci u monitorů měli v tu chvíli mnohem více informací, a tak věděli, že Víťa na 9. kontrole naběhl vedlejší farstu a pak se dostal ještě s Dánem a Francouzem pod srázy, na které se mu nedařilo vylézt zpět a než se mu podařilo celou situaci vyřešit ztratil spoustu drahocenného času. Danovi Bolehovskému a Kubovi Chaloupskému patří velký dík, že i tak bojovali a vytáhli štafetu na důstojné 9. místo. Na druhý úsek štafety CZE B se na čele vydal Láďa Čepička, který stejně jako Emča Černá s tímto vývojem úplně nepočítal. Sice přiběhl na předávku Jirkovi Kostkovi kolem 10. místa, ale chyběla mu v čipu 4. kontrola, kolem které pouze proběhl.



Po čtyřech měsících jsme se vrátili do stejné arény v Carapitu. Na závodníky čekala klasika, kterou s trochou nadsázky můžeme označit za severskou. Změnilo se i počasí a zhruba první 4 hodiny závodu byla poměrně hustá mlha a drobně pršelo. Zřejmě předzvěst portugalské zimy. Pořadatelům se podařilo připravit náročnou trať se spoustou voleb postupů, ale i s obtížnými dohledávkami v kamenitém terénu s neprostupnou vegetací. My jsme opět byli svědky skvělého představení našich juniorů, kteří dokázali ještě významně vylepšit umístění z krátké trati. Další medailový závod běžel Kuba Chaloupský, kterého 2 minutová chyba v dohledávce 18. kontroly definitivně odsunula na nepopulární, ale přesto fantastické 4. místo. Výkony z říše snů předvedli naši dva nejmladší závodníci Jan Strýček a Dan Bolehovský, oba ročník 2005, kteří vybojovali 9. a 10. místo a na velkou bednu jim scházelo po 75 minutách závodu pouhých 14 resp. 33 sekund. Solidně běželi i další 3 naši závodníci, kdy hlavně Láďa Čepička byl hvězdou úvodní části přenosu.
V juniorkách si doběhla pro moc pěkné 12. místo Janča Pekařová, byť velmi vytěžila ze spolupráce se Švýcarkou Lilly Graber. Bohužel ostatní naše juniorky na trati chybovaly. Osudnou se jim stala zejména pasáž mezi kontrolami 9 - 13, kde často ztratily dobře rozběhnutý závod. Další umístění: 31. M. Dittrichová, 40. A. Karlová, 44. E. Černá a L. Semíková, 54. M. Mulíčková. Je třeba zmínit, že všechny naše juniorky se snažily maximálně prodat svoji poctivou podzimní přípravu, ale různé okolní vlivy, které bude třeba zanalyzovat, způsobily, že v této lesní části JMS úplně neukázaly to, na co měly. Pevně věřím, že je tato situace posílí a protože mají před sebou ještě spoustu závodů, tak z ní vyjdou o to silnější.



Z mého pohledu se jednalo pořadatelsky o jedno z nejpovedenějších, ne-li přímo nejpovedenější JMS, co pamatuji. Velmi dobrá organizace a s ohledem na červenec i improvizace pořadatelů. Kvalitně připravené tréninkové kempy, dobrá komunikace s pořadateli, fungující web vč. live přenosů a především výborná sportovní stránka akce. Náročné terény, ve kterých je radost závodit, a to jak lesní, tak i sprintové prostory, povedené tratě.

Zatímco v létě nebo na loňském JMS táhly výsledkově tým hlavně juniorky, tak teď v listopadu se dokázali prosadit kluci. I v tom se pozná síla týmu, že jeden závodník dokáže zastoupit druhého. Spolu se dvěma bronzy z července, 1x 4. místo, 2.x 5. místo a dále 2x9.místo, 10., 11., 12. a 13. místo se jedná určitě o povedené JMS a o potvrzení toho, že patříme po skandinávských zemích do té úplné špičky, která se ale neustále rozšiřuje.

Moc děkuji všem 14 juniorům za to, že dokázali jak v červenci, tak i teď v listopadu vytvořit skvělou atmosféru, že žili pro tým, že dokázali podpořit ty, kterým se zrovna nedařilo a že se dokázali všichni radovat ze všech úspěchů ve stylu všichni za všechny :-).

Tato sezóna byla mimořádně náročná. Za celý rok jsme zvládli 14 reprezentačních akcí, proto děkuji všem členům realizačního týmu, že významně přispěli k bezproblémovému průběhu celé juniorské sezóny.

Složení juniorské reprezentace na následující sezónu se zde objeví v průběhu jednoho měsíce a zároveň bude zveřejněn i finální plán přípravy. Už teď je ale jisté, že první společnou akcí bude lednové soustředění.

Mějte fajn podzim!
Košík

- web JMS
- fotky