Úspěšné tažení na Plzeň!

← zpět

12.7.2024 | 598x | Pavel Košárek

Prvních šest červencových dní patřilo pěti závodům Mistrovství světa juniorů, které proběhlo v okolí Plzně.

---

Ještě než se v pondělí 1. 7. postavili závodníci na startovní čáru prvního závodu, čekaly nás v sobotu a v neděli dva modelové tréninky - jeden na klasiku a druhý na sprint. V pondělí ráno jsme dali ještě krátké BBA v Koterově, kde jsme byli ubytovaní a odpoledne už se šlo na věc. Na programu byly sprintové štafety přímo v lochotínském amfiteátru. Zatímco koncepce tratí se dala tak nějak odhadnout, tak nejvíce zamotanou hlavu jsme měli z toho, jak to bude vypadat přímo v aréně, protože plánek arény v bulletinu tyto informace úplně neposkytoval :-). Nutno přiznat, že s úvodním výběhem schodů přímo zezdola arény jsme úplně nepočítali. Naštěstí z karantény bylo do amfiteátru přece jen trochu vidět, a tak jsme se mohli na tuto variantu těsně před startem připravit. Na rychlých tratích rozhodovala jednak fyzická připravenost a také drobnosti. Drobné kličky se nevyhnuly ani našim týmům, a tak na úvod mistrovství brala naše první štafeta ve složení E. Černá, D. Bolehovský, T. Urbánek a L. Dittrichová 5. místo a potvrdila, že patříme mezi špičku v této disciplíně. Sprintovky se běžely na JMS už po třetí a i když jediný, kdo pamatuje jejich premiéru v Portugalsku byl Daník Bolehovský, tak jsme schopni každoročně tým doplnit o nové kvalitní závodníky. Navíc skvěle běžely i další týmy, když béčko (M. Novotná, A. Zřídkaveselý, J. Strýček, K. Štěpová) doběhlo na 9. místě a céčko (H. Vítková, J. Donda, P. Tomášek, V. Škáchová) na 13. místě ze 73 startujících týmů. Po závodě ještě proběhlo slavnostní zahájení s následným vyhlášením, které urychlila hrozící bouřka a vyrazili jsme rychle na ubytování chystat se na další den, kdy byl na pořadu individuální sprint.

Ten byl situován do Stříbra a trať byla rozdělena na tři různorodé segmenty - na centrum města, které se svažovalo na jih ke Mži, dále na dlouhý postup, kterým se překonávalo hluboké údolí zámeckého parku a na závěrečnou pasáž v okolí stadionu TJ Baník Stříbro. Náš tým si z tohoto závodu odvezl první medaili a hned tu nejcennější. Zasloužila se o ní Míša Novotná, která svůj závod zahájila pomaleji mimo jiné i proto, že šla příliš složitě na první kontrolu a také lehce zazmatkovala před 7. kontrolou, ale pak už volila ideální postupy a zvládla především stěžejní dlouhý postup na 13. kontrolu, čímž se dostala do čela závodu a už před sebe nikoho nepustila. Výborně běžela i Lucka Dittrichová (v cíli nakonec 9.), jejíž představení mělo opačný průběh. Skvěle zvládla celou část ve městě a před dlouhým postupem vedla. Pak však vzala méně výhodnou volbu přes město, na které ztratila necelou půlminutu. Velmi dobře se prezentovaly i další české závodnice: 15. K. Štěpová, 16. E. Černá, 27. H. Vítková a 35. V. Škáchová. Do závodu juniorů vstoupili všichni naši závodníci podobně, a především trojice našich nejlepších 16. Tom Urbánek, 21. Jan Strýček a 25. Adam Zřídkaveselý absolvovala trať s minimálními rozdíly mezi sebou. Těm dlouho konkuroval i Dan Bolehovský, ale překombinovaným postupem na 15. kontrolu nabral ztrátu. Další pořadí: 39. J. Donda, 44. D. Bolehovský a 73. P. Tomášek.

Ani jsme si nestihli odpočinout od sprintů a hned ve středu přišla na program první lesní disciplína, a to klasická trať, která byla největší záhadou letošního JMS. Jednak pořadatelé potvrdili prostor konání klasiky až ve třetím bulletinu (druhou variantou bylo známější Sedmihoří) a také v tomto prostoru v podstatě neexistuje starší mapa, která by mohla něco napovědět. Tím spíš, když se úvodní část závodu běžela v bývalém vojenském prostoru. Parametry tratí budily respekt, ale díky absolvovaným nominačkám na stejně dlouhých tratích jsme byli klidnější. Tratě postavené bývalým výborným českým reprezentantem Tomášem Prokešem rozhodně byly fyzicky náročné a nabízely několik voleb postupů, které se podařilo našim závodníkům ve většině případů dobře realizovat a všichni si doběhli pro parádní umístění v čele výsledkové listiny. Zřejmě největší úkol před sebou měla v juniorkách Lucka Dittrichová, která obhajovala loňský titul, a i letos byla hlavní favoritkou. Svým výkonem potvrdila nejen svoji fyzickou a technickou připravenost ale i psychickou odolnost, a zatímco loni o titulu rozhodla 1 vteřina, tak letos byl její náskok impozantní. O 2:15 minuty porazila další českou závodnici Míšu Novotnou a o 5:59 ještě jednu Češku Viki Škáchovou. Navíc i další české závodnice se stejně jako loni dokázaly dostat do nejlepší třicítky (24. H. Vítková, 28. E. Černá a 29. K. Štěpová). Jak už bylo několikrát zmíněno, letos běžely juniorky poprvé na časově stejně dlouhých tratích jako junioři, tj. na předpokládaný čas vítězky 70 minut. Do roku 2022 byl směrný čas 55 minut, loňské JMS bylo přechodné s časem 62 minut. Závod se tím výrazně natáhl, ale české závodnice byly na tuto změnu výborně nachystány a je pravděpodobné, že to byla jedna z příčin úspěchu. Nicméně přineslo to zvýšenou únavu na samotném JMS, pokud vezmeme v úvahu, že všechny závodnice absolvují všechny disciplíny (tj. 5 závodů v 6 dnech) a nemají možnost dostatečného odpočinku. Na klasické trati to zacinkalo poprvé i našim juniorům. Výborně běžela celá trojice D. Bolehovský, J. Strýček a J. Donda, když se všichni vešli do 8. místa. Nejvýše pak stál Daník na bronzovém stupínku se ztrátou 1:01 minuty za suverénem tohoto mistrovství Mathieu Bührerem. Jen 51 sekund za ním, na 5. místě doběhl Jan Strýček. Oba se pak o ještě lepší umístění připravili méně výhodnou volbou na 16. kontrolu. I další naši závodníci běželi velmi dobře. Především nejmladší člen týmu Prokop Tomášek, který skončil 28.. Pěkné je i 35. místo Adama Zřídkaveselého a pořád v první polovině startovního pole se umístil 57. Tom Urbánek.  

Ve čtvrtek konečně přišel vytoužený volný den a čas si trochu oddechnout. Před polednem jsme ještě vyrazili na model pro krátkou trať a štafety, abychom se adaptovali na úplně odlišný terén než na klasice. Modelová mapka totiž přiléhala přímo k závodnímu prostoru.

V pátek tedy opět vyrážíme do akce. Karanténa krátké trati se nacházela u vesnice Hromnice a aréna pak přes les na fotbalovém hřišti Sokola Dobříč. Vzhledem k tomu, že pro tyto dva závody byla známá i stará mapa celého závodního prostoru, tak to pro všechny znamenalo nejmenší neznámou. Možná jsme jen o trochu více uvažovali o tom, že kontroly budou víc v hustnících. Jinak nepřekvapilo asi nic, nádherný borovicový nebo smíšený les, na mnoha místech koberce borůvčí a zařízlé rýhy a údolíčka. Naši závodníci podali v podstatě bezchybné výkony. Klíčem k úspěchu byla zajištěná dohledávka, jistý náběh do místa kontroly a přesný směr. Na delších postupech se nejvíce vyplatila varianta přímo. Zatímco loni jsme slavili mistrovský double na klasice, tak letos jsme se dočkali na krátké trati. Pro Lucku to znamenalo první titul z této disciplíny pro Česko, pro Strejdu zase velkou satisfakci po loňském protrápeném šampionátu. Ve vynikajících výkonech pokračovala Viki, které tento závod přinesl další medaili - stříbrnou. Ve druhé desítce pak skončila 11. Míša Novotná a 13. Kačka Štěpová, která startovala jako druhá v pořadí (29. H. Vítková, 31. E. Černá). I v juniorech jsme měli ještě jednoho zástupce v TOP10 a tím byl právě 10. Daník Bolehovský, který musel před startem řešit naražené koleno. Opět výborně běžel v lese 17. Prokop Tomášek, 24. skončil Jirka Donda a z první startovní pozice uzmul konečné 26. místo Tom Urbánek, který se také na chvíli uvelebil v křesílku pro průběžně vedoucího závodníka. Bohužel smolařem dne se stal Adam Zřídkaveselý, kterého postihla náhlá nevolnost a do závodu nemohl vůbec nastoupit.

V sobotu nás čekaly závěrečné štafety a my jsme si moc přáli dotáhnout celý mistrovský týden do úspěšného konce. Terén byl stejný jako na krátkou trať, ale běželo se severně od silnice spojující vesnici Dobříč a Obora. Tím pádem se závodníci dostali do vzdálené pasáže plné jam a prohlubní, což znamenalo nejnáročnější část tratě. Nejprve se vydali na start junioři. První štafetu tvořili obhájci titulu Dan Bolehovský (1. ús.) a Jirka Donda (2. ús.), kteří dostali nového finišmena Strejdu. Zatímco na prvním úseku se odvíjelo vše podle plánu, tak bohužel na druhém úseku si Jirka vybral slabou chvilku ve zmiňované pasáži, kde udělal několik drobných chyb, které vyústily v přehlédnutí jedné kontroly. Nic netušící Strejda pak dofinišoval na 2. místě, ale ta jedna kontrola chyběla. Naše naděje se tak mohly upnout ke druhé štafetě, kterou se povedlo dobře rozběhnout Tomovi Urbánkovi, a i Prokop Tomášek si na druhém useku počínal skvěle a předával Adamovi na 4. místě. Bohužel Adam ten den ještě pořád neměl dost sil po předchozí zdravotní indispozici a nejlepším nestačil. O dvě hodiny později v 11 hodin vystartovaly juniorky. I když Míša chybovala na 3. kontrole, tak vyslala Viki do lesa na nadějné pozici a Viki se činila. Po povedeném výkonu po celé trati předávala Lucce na druhém místě. Lucka vyrobila na trati jedinou chybu hned na první kontrolu, a tak ji unikla vedoucí Finka, a naopak se na ní dotáhly Norky a Švýcarky. Naštěstí po zbytek závodu už šla zase svoje a společně s Norkou se odpoutala od Švýcarky, a nakonec dofinišovala na třetím místě a zajistila tak ještě jednu medaili pro Česko. Parádní jízdou pak zakončila juniorské mistrovství i béčková štafeta ve složení H. Vítková, E. Černá a K. Štěpová, která doběhla na 5. místě neredukovaného pořadí a předstihla řadu kvalitních áčkových štafet.

Možná už to různě lehce zaznělo. Před mistrovstvím si nikdy dopředu neříkáme, na jaké konkrétní umístění si myslíme. Nemá to smysl. Všichni chtějí ze sebe vydat to nejlepší, co umí, soupeřů je spousty a nikdy nelze dopředu předvídat, co se stane. Loni jsme se vraceli s šesti medailemi a třemi tituly mistrů světa. Byly to neuvěřitelné výkony celé party kolem Kuby Chaloupského a Lucky Dittrichové. Letos jsme na to dokázali navázat, a ještě je daleko předčít. V podstatě se pokračovalo v tom, co se loni načalo. Lucka Dittrichová dokázala ustát roli největší favoritky, Míša Novotná potvrdila, že udělala velký posun v technické složce výkonu, Viki Škáchová je pro mnoho lidí možná překvapením, ale loni ji limitovalo zranění a letos ukázala, že hlavně v lese patří do špičky. Emča Černá odvedla poctivou práci ve sprintech, ale i v lese předvedla velmi dobrý standard, velmi nadějné a povzbudivé jsou pak výkony nejmladších závodnic Kačky Štěpové a Háni Vítkové. V juniorech byli hlavními tahouny týmu nejzkušenější Dan Bolehovský a letos těžko porazitelný Jan Strýček. Forma se povedla vyladit i Jirkovi Dondovi, dařilo se mu už ve sprintech, ale jeho disciplínou je jednoznačně klasika, kde to i potvrdil. Určitě mrzí nešťastný disk ve štafetách, ale je třeba si z toho vzít ponaučení a jít dál. Adam Zřídkaveselý ukázal kvality na sprintech a zadařilo se mu i na klasice. Nebýt zdravotních omezení, určitě by se prosadil třeba ve štafetách. Výborně se prezentovali nováčci Prokop Tomášek a Tomáš Urbánek. Jednomu svědčí více les, druhému sprint, ale i v těch svých zatím méně preferovaných disciplínách rozhodně nepropadli.

Z domácího mistrovství jsme měli respekt. Nikdo z nás neměl zkušenost běžet před domácím publikem, ani závodníci, ani trenéři. Když se koná JMS mimo naši republiku je poměrně jednoduché se izolovat a soustředit na vlastní závody. Naši závodníci ale tady obstáli na výbornou, vzali si k srdci různé rady a zkušenosti trenérů a poctivě se připravovali. Jak už bylo několikrát zmíněno, navázali jsme spolupráci s Vendou Horčičkovou, která se věnuje sportovní psychologii a má navíc závodní zkušenosti z JMS a MS konaného na domácí půdě a i to významně přispělo k povedeným výkonům jednotlivých závodníků. Určitě se také vyplatilo mít vlastní ubytování mimo event centrum JMS, kde jsme si právě dokázali vytvořit tzv. vlastní bublinu.    

Na závěr ještě několik díků, které musí zaznít. Děkuji samotným závodníkům za vzornou reprezentaci a celému realizačnímu týmu, který v průběhu roku s juniory pracuje - Ivě, Martinovi, Kubovi, Sosákovi, Borisovi, Máce a Vendě. Stejně jako loni i letos děkuji všem trenérům závodníků - osobním, klubovým a trenérům TSM. Považuji to za důležité, protože na práci všech těchto trenérů pak stojí i fungování JRD. Je potěšitelné, že náš systém je schopen vychovat velké množství kvalitních závodníků, kteří tvoří přirozené konkurenční a motivující prostředí.

Také smekám před organizátory. Bylo to povedené mistrovství, závody měly vysokou sportovní úroveň bez zádrhelů, běželi jsme v několika typech různých terénů, což je určitě zajímavější než, když se vše odehraje tzv. v jednom lese. Za sebe nejvíc oceňuji organizaci karantén - dostatečné množství stanů, toalet, drobné občerstvení, vše přehledné vč. toho, že jsme do nich mohli jezdit vlastními auty. Divácky atraktivní byly arény a diváků a fanoušků přišlo opravdu mnoho. Nepamatuji si, že by jich někdy dorazilo více. Za vaši podporu také ještě jednou moc děkujeme!

Přeji všem pěkné léto, těším se na viděnou na dalších akcích JRD a trénujte. Stojí to za to!
Košík

Závodní informace (výsledky, mezičasy, tracking)
Fotky od Martina
Výběr fotek českého týmu od fotografů JMS
Oficiální galerie JMS