Jak jsme trénovali v přípravě, se můžete dočíst zde. Každý večer před závody jsme se nasáčkovali na chodbu, později do trenérského pokoje, kde proběhla předzávodní válečná porada – připomenutí informací z bulletinu a doplnění čerstvých z TOMu, ukázání modelových situací na staré mapě a předání zkušeností z minulých MEDů.

 

Dojmy z lesních tréninků byly takové, že terén bude slušně průběžný, ale s omezenou viditelností. Na záchytné body bude potřeba přímo nabíhat, ne se pouze opticky odrážet, jak jsme zvyklí od nás. Pokud to půjde, uvažovat o jisté obíhačce… Cestou na předstart klasiky vidíme z autobusu relativně čistý les, který by mohl být průhlednější, než jsme byli zvyklí z tréninků.

Závody jsou o chybách, kdo jich udělá míň, uspěje. Jinak řečeno, závod musím primárně odmapovat, v náročném terénu se běžecké rozdíly stírají… Tomuto mottu musím podřídit všechno a našim závodníkům se to minimálně na úrovni menších záseků relativně daří. Na mapově náročných tratích si ale drobné chyby neodpustí ani ti nejlepší…

Jinak stabilní Dan Bolehovský si minutovkou v závěrečném pytlíku komplikuje situaci a na chvíli před sebe pouští dánského Hannese Mogensena (syna mistra světa Allana Mogensena). Míša Novotná pohřbila jistou medaili hned na dvojce a nevyhnula se drobným zmatkům ještě na následné obíhačce. I návrat do závodu je kumšt a to se v technické části trati Míši podařilo... Ani Míša Metelková či Honza Strýček nejdou čistě, ale velký zásek si odpustili, což tentokrát bohatě stačilo… Čistý výkon před diváckým průběhem předváděl Martin, který útočil na první „osmnáctkovou“ medaili od r. 2016 (časů Terky Janošíkové a Dana Vandase), v závěru se však dostavila únava (tréninkový deficit způsobený chronickými bolestmi v menisku) a chyby v nedůslednosti. Pódiové parametry měl více než polovinu trati výkon Markéty Mulíčkové.

Z pohledu výsledků jsme však mohli odjíždět spokojeni. Zlatý Dan, stříbrná Míša Metelková a bronzový Strejda vybojovali první 3 medaile pro český tým. Solidní vyrovnanost ukazuje mladší dorost, kde máme všechny závodníky do 19. místa… a celkově se do tohoto rozpětí vlezlo hned 13 závodníků! Technicky náročné tratě nejvíc vyhovovaly finské výpravě, která vyzobala zbylá zlatá umístění.

 

Štafety proběhly ze stejné arény do stejného prostoru jako při klasice a na to jsme byli připraveni. Tratě štafet mířily do míst v závěru klasiky, kde se kvůli absenci jasných záchytných tvarů včera hodně chybovalo. Stavitel se v těchto místech snažil rozdělit především chlapecké štafety dost nekontaktními farstami, takže bylo potřeba běžet co nejvíc na sebe. Dívčí úvod byl dost odlišný, takže mohli závodníci cestou na jedničku či dvojku míjet spoustu cizích kontrol. Zajímavým prvkem byla mapotočka na divácké kontrole, která zabránila závodníkům důkladnější přípravu závěrečného pytlíku.

Český tým narazil na stříbrnou žílu – hned 3 štafety doběhly na skvělém druhém místě! Větší či menší zaváhání se však nevyhnuly především mladším závodníkům. Dovézt první úseky v kontaktu, nehnat se nikam dopředu, to byl jasný úkol pro rozbíhače. Chybovost jsme čekali velkou, pokud se stane, nejančit a klidně se vrátit do závodu. To se potvrdilo třeba u Strejdy, který skvěle zvládl úvodní farstu, vytvořil si jasný náskok. Skoro 3 min. chyba na K4 však znamenala boj o ztracenou pozici. Ani zbytek výkonu před diváckou nebyl optimální, ale podařilo se udržet kontakt – úkol splněn. Podobné manévry kolem kontrol se nevyhnuly ani Kubovi, který předával Danovi na 4. místě s odstupem 2 minut na vítěznou trojici (běžící spolu). Dan se tentokrát musel sklonit před skvěle běžícím Dánem, nicméně kvalitní individuální výkon znamenal v cíli radost z druhého místa!

Stejně mladé dívky skvěle rozběhla Míša Novotná, která se nebála oddělit od skupiny a běžet si své vlastní (jistější) postupy. Drobné chybce se nevyhnula Míša Metelková, která předávala jako 2. s odstupem 2 minut na vedoucí Finky. Lea se zhostila své role výborně a i přes zaváhání se dotáhla na chybující Finku Kemppi (suverénní vítězku z klasiky). Ve zbytku trati obě holky podaly shodně kvalitní výkony, rozdělení na farstě před pytlíkem však znamenalo pro naši štafetu druhé stříbro!

Bez chyb se neobešel ani výkon štafety W18, kde se hodně přelévalo pořadí. Holkám napříč všemi týmy se na náročných tratích příliš nevedlo v dohledávkách a to platilo i pro Emu či Aničku. Holky však bojovaly statečně a ještě v úvodu třetího úseku to vypadalo na boj o bronzovou medaili. Marky však vzápětí chytla nejdelší farstu a po další chybce vybojovala i tak cenné pódiové umístění – 6. místo!

Celé štafetě staršího dorostu se naopak podařil stabilní výkon. Hned první farsta dost roztrhala skupinu rozbíhačů, Víťa se tak zaměřil na vlastní mapování a po předávce si mohl vychutnat radostný pocit z dobře odvedené práce. Stejný výkon podal Lukáš na druhém úseku, který se dokonce na chvíli dostal do vedení před chybujícího Nora. Opatrný, ale jistý výkon v druhé půlce čím dál víc živil naději na skvělé umístění – předávka na druhém místě 41“ za Norskem! Stejně se svého úkolu zhostil také Martin, který předvedl prakticky čistý individuální výkon, sice bez vizuálního kontaktu s Norem, ale pořád na dosah až do cíle. Skvělá práce a první medaile pro starší dorost po 5 letech!

Tréninkově si MIXovou štafetu zaběhl i český tým, který ve složení Šimon – Lucka – Adam pomyslně mohl vystoupat na bednu (aspoň pro naše fotografy) spolu s největší fanynkou Emou.

 

Pro sprint jsme měli k dispozici starou mapu a dle pravidel z bulletinu jsme v průběhu našeho týdne navštívili centrum Vilniusu. Krásné město evropského střihu. Čekali jsme relativně jednoduché obíhání velkých bloků, nicméně poslední TOM nás přesvědčil k tomu, že se mnohé vnitrobloky otevřou a bude potřeba dost pečlivě hlídat odbočky do jednotlivých průchodů, vnímat postupy v celém průběhu kvůli možným překážkám, apod. Vše se splnilo a stavitel Algirdas Bartkevičius připravil pěkné technické tratě. Snad jedinou nepříjemnou záludností bylo nepříliš čitelné mapování některých zavřených průchodů v podchodech dovnitř bloku (nicméně podle pravidel), kde se spousta závodníků nachytala, včetně našich želízek.

V kategorii mladších dorostenek si Lea napravila chuť z nepovedené klasiky a po vyrovnaném výkonu brala bronzovou medaili! Obě Míši měly také medailové závodní tempo, ale zmatky a přehlédnutí průchodu znamenaly pád ve výsledkové listině – Míša Novotná ještě na krásné 7. místo. Bez chyb nešla ani Lucka Dittrichová, která stejně jako mnoho jiných nedočetla zavřený průchod na K6 – 12. místo. Umístění všech holek do 20. místa je lichotivé, ale samy cítily, že to šlo ještě o dost lépe.

Mladších chlapcům se dařilo o poznání lépe. Strejda s Danem si prohodili pozice z klasiky a po disku ukrajinského závodníka (smutného hrdiny, který se přiznal k překonání zavřeného průchodu – opět na K6) vybojovali zlatou + bronzovou medaili! Klukům navíc zdatně sekundoval Kuba Račanský, který na 4. místě zaostal jen 1 vteřinu za bronzovým Danem. Při pohledu na GPS je vidět pěkná nápaditá trať, na které se kluci i po menších chybkách různě střídali ve vzájemném vedení. K rozuzlení došlo na dlouhém postupu na K10, který vyřešil nejlépe Strejda, který si pak v závěru trati pohlídal jasné vítězství!  Šimon Stehlík dosprintoval na 31. místě.

V kategorii W18 skvělou běžeckou formu (zvlášť po jarních problémech s kyčlemi) prokázala Markéta Mulíčková, která ustála celou trať bez větších zaváhání a doběhla pro skvělé stříbro! Hned první kontrola a skoro 20“ zásek pro Emu Černou nebyl nejšťastnější start do závodu. Kvalitní výkon a rychlé nohy po zbytku trati však znamenaly stoupání ve výsledcích a v cíli výborné 8. místo! Vyrovnaný výkon podala Anička, která zvládla kličkování mezi průchody bez větších problémů = krásné 12. místo. Ema Bulířová dokončila závod na 32. místě.

Mezi staršími dorostenci měl nejrychlejší nohy Víťa, který se před polovinou trati propracoval na velkou bednu, pak však došlo opět na stejný uzavřený průchod a chyba cca 30 sekund. Kvalitní závěr znamenal v cíli pěkné 9. místo. Vyrovnaný výkon podal Martin, který dokončil závod na 11. místě. Drobným až větším zaváháním se nevyhnuli Lukáš či Adam, kteří v nabité konkurenci obsadili 37., resp. 71. místo.

 

10 medailí a spousta dalších výborných umístění v TOP10 či TOP20 znamenaly pro český tým vítězství v poháru národů a pravděpodobně nejúspěšnější MED za posledních minimálně 10 let. To je statistika, nicméně výkony či výsledky jsou meziročně vrtkavé a konkurence je na EYOCu každoročně velice silná. Zdá se, že česká mládež v obecném smyslu zvládla složité koronavirové období. Díky všem osobním trenérům, vedoucím TSM a dalším ochotným orienťákům za velké množství aktivit, které nás udržely v pohybu!

Celému závodnímu týmu patří velký dík za neobyčejně příjemný týden v Litvě. Napříč týmem vládla pohoda, kterou se snad podařilo převést i na závodní hřiště. Jak medailisté, tak i méně úspěšní mladí závodníci mohli po dvou letech sbírat cenné zkušenosti z dorosteneckého mistrovství Evropy. Doufám, že je všichni využijeme v dalších závodních letech, někteří třeba právě v těchto dnech na JWOCu, ostatní třeba za rok na MEDu v Maďarsku!