Z Itálie bez výrazného úspěchu

← zpět

16.10.2023 | 834x | Jan Šedivý

Poslední velkou mezinárodní akcí roku 2023 bylo říjnové ME v Itálii, které bylo zároveň i závěrečným kolem světového poháru. Náš sprintový tým se tentokrát euforie nedočkal a nejlepšími výsledky tak byla dvě umístění v TOP 15.

---

Fyzická připravenost závodníků na sprintových akcích roste každoročně strmým tempem a bez výborné atletické přípravy už nemají ani technicky výborní závodníci naději na úspěch. Velmi citelné to bylo již na loňském MS v Dánsku a letošní ME tomu udělalo razítko. Mezinárodní vícedenní sprintové akce s TV produkcí jsou totiž pořadatelsky tak složité, že další komplikace se zajímavými tratěmi stavitelé raději upozadí a neriskují regulérnost závodu.

V Itálii byly prostory tratí navíc v centrech větších měst, tedy snadno dopředu „zmapovatelné" pomocí moderních technologií, a tak se tratě bez výrazných překvapení změnily spíše v běžecké dostihy. Nejcitelněji to bylo znát hned v úvodním ind. sprintu. Po něm byla většina závodníků dost rozladěná, jakým způsobem se vůbec ubírá vrcholný OB. Další závody, ale už nějaké zajímavější momenty přinesly a tak celkové pocity budou u většiny spíše smíšené.


Část trati ind. sprintu ve Veroně, nakolik je řešení postupů výzva, posuďte sami...


Co ale v paměti zůstane vryto u všech, je určitě přímá úměra běžecké výkonnosti a výsledků, která se v lese zdaleka tak neprojeví. Pokud chce být někdo absolutní hvězda na spritových tratích musí dokázat zaběhnout 3 km na dráze pod 9:30 v ženách (např. Tove Alexandersson 9:18 s pádem) a ne moc přes 8 minut v mužích. Ale na solidní výsledky může stačit i úroveň 8:30 v mužích a kolem 10 minut v ženách, takže ani pro náš tým to není zase úplně beznadějná vyhlídka.

Co ale asi zůstane velkým oříškem na sprintových šampionátech, budou kvalifikace. Ty se postupně mění v částečnou loterii, ve které rozhoduje fyzička, drobné detaily a svým způsobem i vnější faktory... Kolik je ztráta čtrnáct vteřin na skoro desetiminutové trati? V prostoru, kde jezdí auta, pohybují se chodci a snadno se může stát, že závodníci zvolí skoro „neviditelně" horší postup, vlastně nic. Přesto to byla ztráta, nad kterou už nikdo nepostupoval v kvalifikaci KO v mužském rozběhu. Na výmluvy ale není čas, za 2 hodiny totiž startuje finále a ti nejlepší si s tím stejně dokázali poradit, o tom je holt vrcholový sport.


Z pohledu českých barev zůstaly výsledky v Itálii určitě za očekáváním. Na rozdíl např. od skandinávských týmů, které výsledkově nespoléhají na několik jedinců, bude ale ME pro český mančaft vždy asi trochu složitější akce. Po MS a hlavně domácím kole SP, které bylo pro mnoho závodníků vrcholnou akcí, nezbylo části týmu už příliš prostoru k podzimnímu vyladění formy. Přesto některé výkony určitě zaujaly.

V kvalifikaci úvodního ind. sprintu dokázali postoupit hned 3 ženy a 3 muži a až na výjimky ani zbytek nebyl daleko od postupu |výsledky|. Ve finále v přelidněném centru Verony, kde tratě vedli stavitelé „průběžnými koridory" a technicky připomínali spíše nějaký školní závod, to ale už tak slavné nebylo. Slibně, do TOP 15, běžel Vojta Král, ale vynechal kontrolu. Nejlepším závodníkem byl 22. Tomáš Křivda, v ženách 33. Terka Janošíková a kousek za ní spokojená 35. Jana Peterová. Cenné zkušenosti zase načerpali 43. Jana Pekařová a 44. Kuba Chaloupský |výsledky|.

O další medailový výsledek po stříbrném 2. kole SP pak chtěla zabojovat česká štafeta. Tentokrát to bylo ale bohužel mimo naše možnosti. První polovina trati byl čistý běh - slovy Jakuba Glonka, který si ji tréninkově proběhl: „Poprvé jsem musel mapovat až po 2,2 km na hodinkách." Hned na 1. úseku nám od medailí přeci jen trochu poodjel vlak. Na ME pak nebyl úspěšný ani útok na TOP 6 a naše štafeta skončila na 9. místě |výsledky|.

Závěrečný závod KO sprintu začal dopolední kvalifikací. Ta byla výsledkově asi nejtvrdší v historii OB... Velká část týmu šla velmi solidní výkony, ale vždy to prostě nestačí, byť ztráty našich na postup byly většinou do 10 vteřin! A tak do dalších bojů postoupilo jen trio zkušených sprinterů - Terka Janošíková, Tomáš Křivda a Jakub Glonek, které doplnil Jonáš Hubáček. Ten měl zavřený průchod a po protestu dostal na danou kontrolu nejrychlejší mezičas, který mu stačil o jednu vteřinku na postup. Rychlé řešení v časové nouzi vyřešila nová instituce IOF – rozhodčí. Jonáš tak byl dozařazen jako sedmý závodník do čtvrtfinálové šestice, velké štěstí pro našeho běžce a zároveň zvláštní precedens pro řešení podobné situace.


„A tady nám, jak se zdá, někdo přebývá." Jonáš Hubáček na startu KO-qf (IOF/Kristina Lindgren)

Pro odpolední vyřazovací část v centru Vicenzy si stavitelé připravili záludné, ale férové tratě, které částečně napravily pocity z ME. Branami čtvrtfinále s self-choice prošla Terka Janošíková a Tomáš Křivda, za nimi zůstal už unavený Jakub Glonek (který v září bojoval s nemocemi) a Jonáš Hubáček. TV semifinále a finále už si ale pořadatelé nechtěli komplikovat, a tak bylo dopředu jasné, že všichni běží stejnou trať. Pokud se mezi rozběhy neměří čas (o postup na tzv. „lucky loosers") a závodníci předem ví, že mají stejnou trať, spadne bohužel závod do kategorie městského běhu, kde rozhoduje pouze fyzička a detaily. Tím semifinálovým detailem byla závěrečná volba na předsběrku, kterou využila Terka Janošíková, získala z ní jedno místo, ale na postup to nestačilo (celkově 14. místo). Naopak Tomáš Křivda zde v součtu s kolizí o jednu pozici přišel, ale stejně jako Terka skončil za postupem (celkově 10. místo) |výsledky|.

S ME se tak loučí český tým se smíšenými pocity, ale snad i odhodláním připravit se zase o stupínek výš na další jarní sprintové boje. Úvod sezóny 2024 totiž obstará návrat na místo činu. V prvním (dvou)kole SP se hned po švýcarském víkendu přesune český nároďák opět do Itálie, tentokrát do Janova. Tam před pěknou řádkou let řádil jiný Tomáš než Křivda, ale navázat na něj bude ještě pěkná dřina…