Novinky
Čínská generálka na The World Games 2025 úspěšná
← zpět
12.1.2024 | 739x | Matěj Burda
Na přelomu roku vyrazila trojice českých reprezentantů do Číny, kde se v rámci Park World Tour konaly hned 4 sprinty, z toho dva zařazené do WRE. Naši byli hodně vidět a kromě závodních zkušeností získaných směrem ke Světovým hrám 2025 si užili i trochu té nafalšované slávy a obdivu místních fanoušků.
Přílet ze všech koutů světa a první závod WRE perem Jonáše Hubáčka
Já osobně jsem měl velmi komplikovanou a strastiplnou cestu z Austrálie, protože jsem byl zrovna někde v tamní džungli mezi krokoušema když jsem se dozvěděl o možnosti běžet PWT. Nebylo moc času, přicházely Vánoční svátky a musel jsem se dostat do civilizace a splašit víza a letenky. Nakonec jsem dostal víza 24 hodin před odletem. Křivdič přiletěl z Keni a Janča z Česka, takže jsme se do Číny dostali doslova ze všech koutů světa. Z předešlých zkušeností minulých účastníků jsem věděl, že jakmile se dostaneme do destinace tak se o nás nádherně postarají, a taky to tak bylo, měli jsme se jak v čínské bavlnce.
Naši nechyběli ani jednou na stupních vítězů
V Číně je silná cenzura západních aplikací včetně mapových podkladů, takže předem jsme nevěděli prakticky nic o terénu/prostoru prvního závodu, který byl zařazen do WRE. Maximálně pár vět o zástavbě od Kačora. Myslím, že Kuba Glonek by se zbláznil. Takový styl PWT je ale klasický. Člověk absolutně netuší, do čeho jde. Nakonec to byl dost luxusní lesní sprint se zahradama a bambusovým lesem. Výsledky dopadly tak nějak podle papírových předpokladů. Janča a Křivdič vyhráli a já jsem byl třetí.
Už od začátku prosince bojuju nejspíš se zánětem achilovky, takže jsem v kombinaci s cestováním v Austrálii nebyl před PWT vůbec ve formě. Na většinu sprintů ale nebyla nutná absolutní rychlost a bylo to taky o koncentraci na neznámé nástrahy které v Evropě nezažíváme a to jsem myslím zvládl solidně, takže jsem byl s výkony spokojený.
Čtyři starty a tři vítězství očima Tomáše Křivdy
Na letošní edici WRE se nesešlo možná tak silné startovní pole jako některé předchozí roky, přesto se mimo českou skupinu na start postavil například jeden z nejlepších sprinterů posledních let Yannick Michiels nebo i někteří místní borci, kteří v čínských vesničkách dokázali ukázat svoji kvalitu.
Pořadatelsky se jednalo o skvěle zvládnuté závody a zde je opravdu potřeba vyšvihnout poklonu Kačorovi, jak zvládal s týmem kolem něj chystat kvalitní závody, kdy na jejich přípravu měli vždy jen velmi málo času. O dobrou náladu se vždy staralo i spoustu místních závodníků a fanoušků, pro které jsme byli celkem dobrá atrakce. I tak ale doufám, že tisíce fotek a podpisů místním o-nadějím udělaly radost a dodají jim motivaci a vášeň zůstat u našeho sportu a třeba některé z nich budeme vídat během pár let na kolech Světového poháru.
Na startu nechyběl skvělý sprinter Yannick Michiels, tentokrát ale na Tomáše Křivdu nestačil
Druhým závodem WRE jsme otevřeli rok 2024. Prvního ledna jsme závodili ve vesničce 南洞藝谷, která se může pyšnit například vysokou hrází vodní přehrady, parčíkem s pětimetrovým krabem, vystavenou 200m dlouhou soupravou parní lokomotivy (ač ve vesnici žádná železniční trať nevede)… Závod tedy nabízel velmi rozmanitý terén, který mimo výše zmíněné nabídl i orienťák v křivolakých uličkách nebo tancování po uzoučkých hrázkách políček plných různé zeleniny. Zlaté medaile jsem si odvezl já společně s Jančou.
Já jsem přijel do Číny po 3,5 týdne tréninku v Keni, kde ne všechno šlo úplně podle plánu. Přesto to ale s mojí výkoností nevypadalo tak špatně a překvapivě ani mapová rutina od mých posledních sprintů na začátku října v Itálii nebyla vůbec tak špatná, jak jsem očekával. Výsledky nejsou v tomto případě úplně podstatné, ale porazit ve všech závodech, které jsem nedisknul, Yannicka o nějaké kvalitě snad svědčí. Mnohem více to ale pro mě znamená, když se právě v Číně budou konat za rok a půl The World Games. Po technické stránce by mi to v tamějších terénech tedy snad mělo sedět, a tak snad nebude nic bránit tomu, abych mohl po třech letech bojovat opět o medaili.
Poslední dva závody a zážitky z pohledu Jany Peterové
Po prvních dvou WRE závodech jsme měli 4 dny volníčka. Přejeli jsme z prvního parádního hotelu (výhled ze 24. patra!) ze Zhoushan do hotelu v Hangzhou, kde se nám naskytly dost pěkné podmínky na trénink. Malebný velký park na klusíky, stezky kolem jezera na APčka, blízké kopcovaté traily na nabrání trochy výškových metrů a zmapovaná čajová plantáž pro zpestření. Odpoledne byl vždy připraven nějaký program – návštěva místní školy a testování nové razící metody, shopování, mrakodrapy, exkurze na čajovou plantáž a podobně. Na druhou sérii závodů – tentokrát už ne WRE, ale dva další sprinty Park World Tour – jsme se přesunuli ke starému městečku Longmen. Hned první ze sprintů byl jeden z těch nejzážitkovějších, co člověk za život běží. Mapa připomínala italské uličky, ale množství lidí a to, že ulička a vchod k někomu do kuchyně občas vypadaly dost podobně, tomu přidalo grády. Samotné městečko jsme posléze navštívili ještě jednou v rámci re-runu a nákupu suvenýrů. Poslední sprint byl v městečku už trochu novějším, ale množství úzkých uliček, pobíhajících psů a volbičky na pěšinkách v políčkách to udělaly opět moc hezkým sprintem. Díky, sprinty všechny fakt moc pěkné a zážitkové!
PWT pro mě mělo význam asi hlavně jako kulturní zážitek, sportovní už asi trošku méně. Konkurence se nesešla úplně velká, v holkách už vůbec ne, takže nějaká srovnání nebo hodnocení výkonu z toho nejde úplně brát. Fyzicky jsem se na sprintech cítila dobře, což mě možná trošku překvapilo vzhledem k tomu, že je leden, mapově mi to určitě dalo nějaké zkušenosti, to dá vždycky. Takže směrem do jarní sezóny možná lehoulinké zvednutí sprintového sebevědomí, ale zároveň poučení se z mapových chybek.
Foto u článku: pořadatelé WRE v Číně, PWT
