Novinky

Nečekaný hrdina Gloňa: Základem je chtít!

← zpět

5.7.2021 | 2341x |

Nečekaný hrdina Gloňa: Základem je chtít!

Je důkazem, že poctivou dřinou se lze dostat mezi nejlepších deset orientačních běžců planety. A že toho lze dosáhnout i bez větších úspěchů v mládí. Jakub Glonek před pár lety našel sám sebe a odměnou mu za to je senzační 9. místo ze sprintu na MS v Česku. Jeho příběh může a měl by být inspirací...

Sprintové štafety už sledoval jen jako fanoušek (ale také jako záloha, kdyby došlo k něčemu nepředvídatelnému) a po nich se od českého týmu odpojil. Svou krátkou misi Gloňa splnil totálně nad plán.

Už se ti rozleželo v hlavě, co jsi v Terezíně dokázal?

„Je to velký úspěch a ani se mi to nemuselo nějak rozležet. Myslím ale, že to docením až časem, když třeba zjistím, že to nejde jen tak lehce překonat. Vím, že mi to ještě úplně nedochází, ale také vím, že to je něco úplně neuvěřitelného a fantastického.“

Jak probíhal večer po sprintu?

„Ještě jsem zůstával s týmem, protože jsme byli domluvení se Šéďou, že zůstanu do sprintovek, kdyby se něco stalo, abych byl připravený zaskočit. Přijelo se dost večer, takže si to každý sám v sobě analyzoval.“

Já ten tvůj příběh vnímám tak, že jsi na sobě začal v nějakou chvíli makat a dotáhl jsi to až k 9. místu na mistrovství světa. Kdy se to zlomilo?

„Ten okamžik byl na jaře 2018, kdy jsem přijel na závody a v elitě skončil asi padesátý. Říkal jsem si, že je to fakt špatné. Zároveň to bylo v době, kdy jsem měl bakalářské státnice a utíkal jsem od učení, co to šlo. Dal jsem si výzvu, že celý květen budu chodit běhat každý den. Pak jsem to protáhl ještě přes červen a nějak jsem se rozběhal. Od té doby mě to ještě nepustilo.“

Kubova preméra v reprezentaci při svěťákovém KO sprintu v Praze 2018 skončila úspěšně, a to postupem do čtvrtfinále (foto: Klára Mašínová)

Co byl ten další impulz, kdy jsi zjistil, že to má smysl?

„Povedlo se mi se hned během půlroku dostat na svěťáky, které byly na podzim v Česku. To byl takový hup nahoru. Jenže další rok se mi úplně nepovedl. Nedostal jsem se ani na sprintové svěťáky, kam bych měl jet, a tak mě zase z repre vyhodili. To byl zase takový skok dolů. Definitivně se to zlomilo loni na mistrovství republiky, kdy jsem vyhrál v Hradci. To byl definitivní zlom, kdy jsem už začal věřit, že to má smysl.“

V dotazníku před MS jsi uvedl, že tvůj největší úspěch v kariéře je ta samotná nominace. To se ti povedlo teď docela výrazně překonat. Tohle bylo hodně nad očekávání, že?

„Svým způsobem to byl vlastně základ úspěchu. To, že jsem od sebe neměl žádné velké očekávání. Nebyl jsem ničím svázaný. Ještě den před závodem jsem si říkal, že to je moje první mistrovství světa, ale že to také může být poslední. Že si to musím hlavně užít. Spíš jsem měl strach z kvalifikace, že by to byl průser, kdybych nepostoupil. A ta byla nakonec v pohodě, což jsem vlastně věděl už ze startovky. Takže jsem nebyl ani v kvaldě nervózní. Když jsem postoupil, tak mi bylo jasné, že jsem připravený. A věděl jsem, že když půjdu průměrně, tak to bude dvacáté třicáté místo, což bude úspěch. A já budu spokojený.“

Před kvalifikací ho uklidnil pohled na startovku. A pak postoupil ze 4. místa. (Foto Tomáš Bubela)

Říkal jsi o sobě, že na přelomu žactva a dorostu jsi byl podprůměrný moravský béčkař. Co bys poradil tomu, kdo je teď podprůměrných béčkařem?

„Základ je, že musí chtít on sám. Musí ho to bavit. Nesmí se přemlouvat a jít do toho s nechutí. Takový vlastní zápal, chuť do toho. Zároveň tam je potřeba trošku talentu. V desítkách a dvanáctkách jsem na tom byl dobře, ale pak se to zlomilo tím, že jsem netrénoval.“

Jsi ryzí sprintový specialista. Přípravě dáváš hodně, vím, že objíždíš spoustu sprintových závodů. Je to ten recept, jak uspět?

„To už je takový finální základ, když se blíží ta vrcholná akce. Měsíc před tím je potřeba objet těch sprintů fakt hodně a dostat se do sprintové flow, která třeba přes zimu strašně odejde a trvá pět deset tréninků, než se nasadí a je zpět. Ale to už je, jak říkám, to finále. Ten základní recept podle mě nikdo nezná. Každý si musí najít ten svůj. Asi je dobrý mít pro to cit. Já ho měl vždycky. I se špatnou fyzičkou jsem na tom byl v závodech dobře. Nejspíš to mám vrozené. Proto nedokážu říct, jak k tomu od začátku dojít.“

Díky a přeju ti, ať se ta tvá cesta nezastaví u 9. místa z Terezína.

„No, nastavil jsem si laťku hodně vysoko, ale pokusím se o to.“