Novinky

JMS 2022 PORTUGALSKO - PRVNÍ POLOČAS


zpět

21.7.2022 | 694x | Pavel Košárek

JMS 2022 PORTUGALSKO - PRVNÍ POLOČAS

Letošní juniorské MS v Portugalsku bylo (a doufejme, že stále ještě je) pro jednu celou generaci závodníků velkou motivací. Příčinou jsou exkluzivní terény v okolí Aguiar da Beira. Borovicové lesy plné žulových balvanů a skalek, skalních ploten a místy exotické vegetace jsou pro svoji technickou náročnost opravdovou výzvou. Bohužel o to všechno nejlepší světoví junioři vinou extrémního rizika požárů v původním termínu JMS (9.-17. 7.) přišli.



Toto riziko způsobila velká vlna veder, která se přibližně od začátku července valila na Portugalsko. Málokdo teď věří tomu, že když jsme v oblasti byli na konci června na soustředění, tak bylo maximálně 18°C a klepali jsme kosu.

O vyhlášení zákazu vstupu do lesů na celém území Portugalska jsme se dozvěděli v pozdních večerních hodinách těsně před odletem a naše rozčarování bylo v tu chvíli veliké. Nicméně zpětně viděno to bylo adekvátní rozhodnutí. Po příjezdu do Portugalska jsme viděli několik spálených oblastí, občas zahlédli na obloze černý mrak dýmu nebo cítili pach kouře. Vážnost situace dokreslovaly i záběry v televizi. Navíc si moc nedovedu představit, že by měli závodníci v tomto extrémní vedru, kdy teplota ve čtvrtek 14/7 atakovala 42°C běžet klasickou trať.  

Nejprve byl zákaz vyhlášený do pátku 15/7, a tak jsme ještě ze začátku žili v naději, že se aspoň v sobotu 16/7 v lese jeden závod uskuteční a smířili jsme se s tím, že do té doby odběhneme naplánovaný sprint a středeční historicky první sprintové štafety na JMS. Ke konci týdne byl zákaz prodloužen a bylo jasné, že z lesa nebude nic.

Sprint zahajoval program JMS v pondělí 11/7. Den předtím jsme se věnovali poslednímu sprintovému vyladění na modelu v Aguiar da Beira. Na vlastní kůži jsme poprvé pocítili místní vysoké teploty a to jsme ještě netušili, že bude hůř. Odpoledne pak proběhlo slavnostní zahájení akce představením jednotlivých týmů a následným společným průvodem zakončeným v malém amfiteátru, kde jsme si vyslechli několik zahajovacích proslovů a poznali místní folklor.

V pondělí byl tedy na pořadu individuální sprint v Carapitu. Pre-start byl umístěn tam, kde jsme očekávali a samotné místo startu v podstatě také. Startovali jsme naštěstí už od 8:30, aby před polednem už bylo hotovo. Ten, kdo se na závod pečlivě připravil, tak nemohl být překvapen. Na technicky náročných tratích bylo nutné být stále v kontaktu s mapou, vybírat si vhodné volby postupů a sledovat odbočky do různých uliček a zákoutí. Celý závod navíc zakončila lesní pasáž, která také zamíchala výsledným pořadím. V závodě se zaskvěly naše juniorky, bronzovou medaili vybojovala Anička Karlová, 13. skončila Míša Dittrichová, 16. Marky Mulíčková a 23. Lucka Semíková. V klucích podal pěkný výkon benjaminek týmu Dan Bolehovský, který se při své premiéře na JMS umístil na 36. místě. Po doběhu všech závodníků jsme museli poměrně dlouho čekat na oficiální výsledky, než se vyřešila zmatečná situace, kdy spousta závodníků a mezi nimi i ti na předních místech v kategorii juniorů byla disk za proběhnutí zakázaného prostoru. Po vyřešení situace jsme se všichni společně mohli radovat z bronzu Aničky!!!


Upravený program nám přinesl po každém závodě den volna, za což jsme byli dost rádi, protože závodní dny nás díky horku docela odrovnávaly. Den jsme vždy zahájili BBA s ABC a po snídani jsme se už věnovali odpočinku uvnitř domu nebo u bazénu a ladili taktiku na následující závody.  

Tím byly, jak už bylo několikrát zmíněno, historicky první sprintové štafety na JMS. Nejprve si měla tato disciplína odbýt premiéru právě na tomto JMS, ale už v roce 2021. Po té, co byla mistrovství kvůli covidu o rok posunuta, bylo ustanoveno, že první sprintové štafety proběhnou v roce 2023 v Rumunsku. Ale příroda to chtěla jinak, a tak se pořadatelství vrátilo do rukou Portugalců. Těm se povedl opravdu husarský kousek, kdy v šibeničním termínu necelých čtyř dnů museli připravit celý závod a rozhodně se jim to vydařilo. Nápadité tratě, napínavé souboje do posledních metrů a skvělý on-line přenos potvrdil atraktivitu této disciplíny. Ačkoliv na JMS bývá zvykem, že všichni závodníci startují ve všech závodech, tak zde to především z důvodu bezpečnosti v závodním prostoru nešlo. O medaile mohly bojovat maximálně 2 týmy za stát. Třetí týmy a mixové štafety startovaly hned po ukončení medailového závodu na stejné tratě a nutno podotknout, že i zde jsme viděli zajímavé výkony. Zpět ale k medailovému závodu. Tím, že byl tento závod do programu vložen, ladili jsme taktiku a vůbec složení týmů až na místě. Podkladem pro sestavy nám byl především předchozí závod v individuálním sprintu ve stejném prostoru, fyzická připravenost závodníků, zkušenosti s touto disciplínou a také taktická vyzrálost. Závod jsme chtěli především rozeběhnout v kontaktu s čelem, protože jakákoliv ztráta se na světové scéně těžko dohání. To jsme po prvních dvou úsecích splnili nad plán, když Anička Karlová přiběhla z prvního úseku na čele s výrazným náskokem 23 sekund, který dokázal Kuba Chaloupský na druhém úseku ještě navýšit na konečných 38 sekund. Na třetím úseku vybíhal v těžké pozici z prvního místa Daník Bolehovský a svou roli zvládl výborně. Takticky vyspělým výkonem udržel naší štafetu v bojích o medaile a předával Marky Mulíčkové na děleném 5. místě se ztrátou 24 sekund. Marky potvrdila, že je finišmenka par excellence a odpoutala se společně s Norkou a Maďarkou od dotírající Finky, Švédky a Švýcarky a se ztrátou 5 sekund vybojovala pro náš tým vytouženou medaili. Dařilo se také dalším našim týmům: CZE 2 (M. Dittrichová, V. Čech, M. Štregl, L. Semíková) dokončilo na 12. místě neredukovaného pořadí a CZE 3 (J. Pekařová, J. Kostka, L. Čepička, M. Metelková) skončilo na druhém místě v závodě B-týmů.



Po dalším dni volna následoval poslední závod - tříčlenné štafety ve vesničce Dornelas. Tím, že tato disciplína není oficiální disciplínou IOF, tak se za umístění neudělovaly medaile. Přesto se jednalo o vysoce prestižní záležitost s veškerým pořadatelským servisem a všechny týmy bojovaly o co nejlepší umístění. Na druhou stranu to byla možnost pro trenéry vyzkoušet trochu jiné sestavy, a tak například v klučičí jedničce dostal prostor pro rozbíhání Víťa Čech, zatímco Kuba Chaloupský se přesunul na finiš. Tuto naši nejzkušenější dvojici doplnil na druhém úseku Daník Bolehovský. Příležitost rozbíhat ve dvojce dostal Jirka Kostka a po něm nastoupili Matyáš Štregl a Láďa Čepička. Po prvním úseku dobíhají naši závodníci ke konci první poloviny startovního pole zhruba s minutovou ztrátou. I po druhém úseku od sebe dělí Dana s Matyášem pouze 11 sekund a především se kluci posunuli pořadím na 7. resp. 11. místo. Tuto pozici jedničky ještě Kuba Chaloupský vylepšil na velmi pěkné 5. místo se ztrátou 2:28 minuty na Francii. Láďa se zpočátku držel vepředu, když se pohyboval v první části na 8. místě, pak mu ale i vinou velkého vedra odešly síly a doběhl se ztrátou 4:33 minuty na 20. místě.

Holčičí štafety rozbíhala Anička Karlová (CZE 1) s Jančou Pekařovou (CZE 2), kdy značnou část závodu běžely také okolo sebe. Pak se však Anička odpoutala a přiběhla do cíle jako šestá s 20 sekundovou ztrátou a Janča jako devátá se 40 sekundami ztráty. Na druhých úsecích Lucka Semíková držela totožné umístění, ale nepodařilo se jí přiblížit před ní běžícím štafetám (- 2:44). Naopak Míša Dittrichová se ve dvojce posunula na 8. místo (-3:36). Závěrečné úseky (M. Mulíčková a M. Metelková) přinesly v obou holčičích štafetách zlepšení o jedno místo, a tak skončily juniorky na velmi pěkném 5. a 7. místě.

Hned po doběhnutí štafet dostali i trenéři příležitost vyzkoušet si typický sprintový portugalský terén v ostřejším tempu za teplot atakujících 38 stupňů a nebylo to vůbec jednoduché. Ačkoliv se jednalo o sprint, tak mapová náročnost byla značná. Na tomto místě bych chtěl ještě jednou velmi pochválit všechny naše závodníky, že se postavili k nastalé situaci čelem a dokázali se připravit a namotivovat na úplně jiné disciplíny a na jiné závodní prostory, než jsme celou dobu trénovali. Prosadit se v současné době v tak globální disciplíně, jakou sprint je, není vůbec jednoduché a našim závodníkům se to podařilo.

Poslední den strávený v Portugalsku jsme zakončili týmově výletem na nejvyšší horu Torre. A protože rána jsou na horách nejkrásnější, vyrazili jsme rovnou na východ slunce, u toho dali snídani připravenou paní domácí, oběhli vodní nádrž pod vrcholem a zase se vrátili zpět do horké nížiny.



Toto juniorské MS zatím nebylo oficiálně ukončeno, protože pořadatelé se budou snažit po schválení IOF uspořádat lesní disciplíny o prvním listopadovém víkendu. I když se v mnoha případech bude jednat o značný neplánovaný finanční výdaj, tak pevně věřím, že se tento druhý poločas dohraje. Byla by velká škoda této generaci závodníků, která je postižena už předchozími covidovými výpadky, neumožnit absolvovat další mistrovské závody, které znamenají významný přínos v jejich sportovním rozvoji.

Na závěr velké díky celému pořadatelskému týmu za to, že se z nastalé situace nepoložili a s velkým odhodláním se snažili připravit pro závodníky, co nejlepší náhradní program. Vzhledem k jejich optimismu, nadšení a elánu se jim to rozhodně povedlo!

Košík

- web JMS s veškerými informacemi
- fotky