Novinky

Po roce v Africe


zpět

27.2.2023 | 1419x | Matěj Burda

Po roce v Africe

Už bychom to mohli nazvat tradicí, že se část reprezentačního týmu vydává na zimní přípravný kemp do Afriky. Letos o to důležitější vzhledem k důležitosti vysokohorské přípravy vzhledem k MS ve švýcarských Alpách. Jaké jsou dojmy a zážitky čtveřice Křivda, Nykodým, Peterová a Hubáček?



Tomáš Křivda

V Africe jsem strávil 10 týdnů ve vysoké nadmořské výšce. Prvních 5 jsem strávil v keňském Itenu, další 4 v ugandské Kapchorwě a poslední týden opět v Itenu. Cílem tréninkového kempu bylo hlavně odjet do tepla, kde budu mít ideální tréninkové podmínky pro zimní objemové období a návrat naplánovat až před první tréninkové orienťácké kempy v jižní Evropě zaměřené na mapovou techniku tak, abych v mrazivých podmínkách mohl strávit co nejméně času. Toto by asi splňovaly i jiné, bližší destinace, např. Kanárské ostrovy, takto to ale při už opravdu větší délce soustředění nijak extrémně nezatížilo finanční prostředky a zároveň byla možnost vycestovat opět do trochu exotičtější destinace.

Co se týče tréninku, tak se jednalo o čistě objemovou přípravu bez bližšího zaměření na nějaké zimní, jarní závody. Hodně úplně volného běhání s delšími běhy pod aerobním prahem a občasné meziprahové, threshold tréninky. Jednou týdně pak vždy nějaký intenzivní trénink, většinou v podobě svižného fartleku. Žádné super těžké tréninky se tedy nekonaly, ale standardně jsem se pohyboval v součtech mezi 165-190 km za týden. Soustředění hodnotím relativně kladně. Bohužel se mi nepovedlo vyhnout nachlazení v 8. týdnu soustředění, které na nějakou dobu zpomalilo můj trénink.

Žádné super šílenosti jsem v Africe neprováděl, ale i to stačí k tomu, aby si člověk z těchto krajin odvezl spoustu silných vzpomínek z pozorování obyčejného života místních. Možná pár výletů na motorce za poznáním života mimo civilizaci nebo výlet na Mount Elgon. Určitě už teď vím, že se někdy opět do Afriky vrátím.

Miloš Nykodým

V Africe jsem byl měsíc, přesně 29 dní. Letos jsme chtěli změnu, a tak jsme vyrazili do Ugandy do Kapchorwy. Především kvůli počasí, protože je tam hezky a teplo. Tím pádem je alespoň z tohoto hlediska menší riziko zranění. Navíc je to vysokohorská příprava, takže by mě to mělo výrazně nakopnout do další přípravy směrem k MS ve Švýcarsku. Trénink byl zaměřený především na nabíhání objemu a meziprahové běhy. Střihnul jsem si ale i „silniční“ závod na 10 kilometrů a jeden ultra výběh na Mt. Elgon — vrchol Wagagai (4321 m n.m).

Celkově kemp hodnotím velmi kladně, i když na hodnocení je asi ještě brzy. V průběhu nenastaly žádné komplikace jako při minulých kempech v keňském Itenu. Žádné trápení s puchýři ani žaludeční problémy nepřišly.

Zážitků je zase mnoho, „prostě Afrika“. Ale kdybych měl vypíchnout jen jednu, tak to asi bude „výlet“ na Mt. Elgon, jak psal i Křivdič. Už po cestě jsme zažili dost útrap od píchnutí pneumatiky na motorce, přes dojitý benzín, jeden pád až po možné zatknutí za neoprávněné vniknutí do národního parku. Prostě divočina se vším všudy, na kterou jsem si myslel, že už jsem moc starej, ale asi ještě ne.

Jana Peterová

Letos jsem zavítala do afrického Itenu podruhé. Minulý rok to bylo fakt super, a když jsem zjistila, že i letos to dokážu při troše hecu skloubit se školou, šla jsem do toho znovu. Vrátila jsem se do Česka před pár dny, takže píšu ještě v pocestovní depresi z návratu do reality. Byla jsem tam 3,5 týdne, změny v rozvrhu by umožňovaly prodloužit si to o týden, to by ale musela být domluva s leteckou společností značně snažší. Tréninkově to stačilo, ke konci už jsem cítila fakt velkou únavu, ale kdyby to šlo, zůstala bych tam klidně několik dalších týdnů. Proč že se jezdí běhat právě do keňského Itenu? Je tam teplo i když je únor, je to vysoko — ani málo ani moc, a ne nadarmo se tomu přezdívá Home of Champions. Tam se rodí běžecké hvězdy. Každý den tam potkáte stovky běžců, místních i přicestovalých, černých i bílých, a to prostě dokáže pohltit a donutit jít trénovat, i když se vám fakt nechce. Navíc poznat jak chodí život v Africe, to je taky něco, co může změnit pohled na spoustu věcí. Je to prostě jiný svět. To jsou ty důvody, proč jsem se tam vrátila a věřím tomu, že ještě někdy vrátím. Jo a ještě ty hromady čerstvého exotického ovoce!

Co bylo nej? Třeba krmení žiraf, jízda na motorce při západu slunce, volba prezidenta na ambasádě v Nairobi, … Ale taky třeba to, jak jsme se na doporučení Křivďouše vydali s Jonášem na výlet na nedaleký kopec, natěšení na vrcholové výhledy a tak, a zpětně pak zjistili, že tu nejvíc ultrakrásnou vyhlídku jsme ani neviděli, protože jsme to otočili třeba tak 50 m před ní. Ale jinak to bylo krásný!

Jonáš Hubáček (ještě stále v Keni)

Tento rok už je to moje třetí zimní výprava za každodenním sluncem, vysokou nadmořskou výškou a absolutní koncentrací a odhodlání v tréninku. Poprvé to byla taková ochutnávačka. Podruhé jsme se museli po 4 týdnech přesunout do méně teplých krajin na mapové soustředění, ale už tehdy jsem cítil, že by mi vyhovovalo víc fyzické přípravy tady a míň mapového tréninku, a proto jsem se letos rozhodl takhle.

Trénink tady se prakticky neliší od toho doma. Jen je ta porce kilometrů navýšená o třetinu až polovinu. Protože člověk se tu opravdu soustředí na to jediné a podmiňuje tomu opravdu všechno, ale zároveň to není soustředění v klasickém smyslu. Klasický týden obsahuje rychlejší běhy, kopce, intervaly na dráze, dlouhé běhy a všechno je vyplněné volnýma klusama. Trénink jde od začátku nádherně podle představ a dokonce mě tu nezasáhly žádné zažívací trable, které tu nejsou úplnou výjimkou.

Hezká zkušenost byla ta, když jsme si s Jančou naplánovali přílet do Keni přesně tak, abychom mohli volit druhé kolo prezidentský voleb v hlavním městě Nairobi. Budova Velvyslanectví ČR byla moc hezká a dlouho jsme si tam pokecali s konzulem, který vypadal jak Láďa Zibura no a v neděli jsme si zvolili po 20 letech pořádného Prezidenta.