Juniorské MS v Baia Mare

← zpět

14.7.2023 | 1090x | Pavel Košárek

Vrchol letošní juniorské sezóny se uskutečnil první červencový týden v rumunském městě Baia Mare, které je zároveň správním městem župy Maramures.

---

Ta až do roku 1939 hraničila s Československem a v době 2. světové války byla součástí Maďarska. Samotný název Baia Mare znamená Velký důl, čímž odkazuje na těžbu zlata v okolí města a možná šlo i o znamení toho, co nás během mistrovského týdne potkalo :-).

Na tisíc kilometrů dlouhou cestu jsme se vydali poslední školní den 30. června a z původně plánovaných 12 hodin se cesta protáhla až na 15 hodin a na místo ubytování do městečka Baia Sprie přijíždíme až po 3. hodině ráno. Museli jsme tak zrušit dopolední trénink a vyrazili jsme až na odpolední model na mapu Negresti. Jednalo se o tu stejnou mapu jako při květnových závodech, tak jsme šli jen zkontrolovat terén a oběhnout pár kontrol. Zatímco v lese se oproti květnu nic nezměnilo, tak místní louky byly o poznání divočejší, nespasená tráva dosahovala nad pas a do toho místy až dvoumetrové kapradiny. Neměli jsme z toho dobrý pocit a to hlavně ti, kteří měli startovat na začátku startovního pole. Snažili jsme se uklidnit tím, že v bulletinu stojí, že při krátké a klasice budou louky minimálně a přehodili jsme výhybku na sprintové disciplíny, které nás čekaly jako první.  

Model na sprint proběhl v neděli dopoledne v prostoru těsně přiléhajícímu tomu závodnímu a také nepřinesl oproti květnu žádné překvapení. Jediné, co zůstavalo záhadou bylo, že v bulletinu stálo, že značka 411 (nepřekonatelná vegetace) nebude při závodě použita, přičemž na modelu byla použita pro všechny živé ploty, které byly pro tento závod příznačné. A tak se řešilo, jaká jiná mapová značka bude tedy pro živé ploty použita. Světlo do problému vnesl team leader´s meeting, kde jsme se dozvěděli, že značka 411 bude použita jen pro živé ploty a pro nic jiného. Tím se tedy zdálo vše jasné a po slavnostním zahájení jsme se mohli začít připravovat na první disciplínu a tou byl pondělní sprint.

Startovalo se netradičně až od 16:30 hodin a zde došlo k největšímu pořadatelskému zádrhelu, který ovlivnil min. prvních 10 startujících. Do centra závodu totiž nedorazily nasmlouvané pořadatelské autobusy, které měly postupně odvážet závodníky a trenéry do karantény. Ve chvíli, kdy zbývalo do startu 00 zhruba 50 minut, začaly přijíždět první taxíky, ale i další auta a ta rychle začala závodníky odvážet. Naše první startující Anička Karlová, tak měla necelou půl hodinu na přípravu do startu závodu. Pak už vše naštěstí fungovalo a během závodu se nic zásadního nestalo. Terén splnil naše očekávání. Jednotvárný systém obytných domů s živými ploty a předzahrádkami činil vysoké nároky na koncentraci hlavně ke konci závodu. Už před startem se nám zdálo nereálné při uvedených parametrech tratí splnit směrné časy a to se následně potvrdilo. Náš tým zažil úspěšný vstup do šampionátu, když jsme mohli zatleskat Kubovi Chaloupskému za 6. místo. Dokázali se prosadit i další a to především juniorky - 8. Anička Karlová, 12. Lucka Dittrichová a 23. Ema Černá. Po závodě ještě finalizujeme soupisky sprintových štafet, ve kterých jsme obhajovali loňský bronz.

Sestava prvního sprintového týmu byla ze tří čtvrtin stejná jako loni. Nicméně Kuba s Daníkem si prohodili úseky a na post finišmanky byla i přes potlučená kolena ze sprintu nasazena Lucka Dittrichová. Závod na prvních 3 úsecích byl v porovnání s loňskem díky závodnímu prostoru o dost vyrovnanější a i když se pořadí stále přelévalo, tak zhruba pro prvních 10 týmů nebylo nic vyřešeno. Vše zůstalo na posledních úsecích. Lucka si počínala od počátku aktivně a v necelé půli závodu se objevila na televizní kontrole na prvním místě. Záhy ale vyrobila menší chybu na 8. kontrolu a zařadila se zase zpět do středu čelního balíku. Pořadím pak mohl zamíchat už jen zahradní labyrint, což se ale moc nestalo, a tak naše štafeta dobíhá do cíle na výborném 5. místě se ztrátou 58 sekund a ve složení A. Karlová-D. Bolehovský-J. Chaloupský-L. Dittrichová potvrzuje vysokou kvalitu v této disciplíně. Velmi se daří i druhému týmu, který běžel ve složení E. Černá-M. Štregl-J. Donda-M. Mulíčková, který by se se svým časem zařadil na 8. místo v rámci prvních týmů. Po doběhu nastává asi nejkritičtější okamžik tohoto mistrovství, kdy se čeká více než hodinu na oficiální výsledky a na vyhlášení, což vzhledem k pozdnímu startu sprintovek a rannímu startu krátké trati hned následující den vadilo pochopitelně spoustě týmů a to o to víc, že jsme měli minimální informace od pořadatelů, co se vlastně děje. Důvodem byl pravděpodobně protest ze strany novozélandského týmu, který by se umístil na 5. místě. Závodnici na prvním úseku totiž nefungovalo bezkontaktní ražení, což zjistila až cca na 4. kontrole, od které razila kontaktně, ale chyběly ji v čipu úvodní kontroly. Bohužel pro Nový Zéland se s tím nedalo nic dělat... Vyhlášení jsme se nakonec dočkali, zatleskali jsme našemu úspěšnému prvnímu týmu a zamířili jsme na ubytování. Večeře přišla na řadu až po 8. hodině večer, pak rychlá taktická porada a hned spát, protože ráno museli první závodníci vstávat už v 6 hodin.

Odjezd autobusů na středeční krátkou trať se už vydařil dle plánu a vydali jsme se do karantény. Tu jsme dle popisu odhadovali do vesnice Surdesti jižně od závodního prostoru, odkud se nabízela zpevněná cesta pro 12 minutovou jízdu minibusy na prestart. Tentokrát nás ale pořadatelé převezli a zamířili jsme až do Cavnicu a na prestart jsme se dostali ze severu. Nicméně starou mapu a situaci jsme měli nastudovanou podrobně, a tak nás to nijak nevyvedlo z míry. První lesní závod byl zde a my jsme byli hodně zvědaví, jaké to v lese bude. Když jsme zde byli v květnu na přípravě, tak jsme neviděli nic výrazně odlišného od toho, co máme u nás na Zlínsku nebo třeba právě v Bílých Karpatech, kde jsme byli na přípravě. A tento závod to potvrdil. Do karet nám hrála hlavně vysoká viditelnost. Co nás mohlo zbrzdit byly mnohem detailnější vrstevnicové pasáže v druhé části trati před vběhnutím na louku, což byl také další rizikový moment, který nutil závodníky dělat chyby. Naši to ale zvládli na výbornou a připsali jsme si první dvě medaile stříbrné hodnoty zásluhou Lucky Dittrichové a Kuby Chaloupského, když proběhli tratě téměř bez zaváhání. Stejně jako v předchozích závodech i v tomto je třeba vyzdvihnout další výborné výkony našich závodníků. V juniorkách skončila 13. Anička Karlová a 24. Marky Mulíčková, přičemž obě se v průběhu závodu pohybovaly na dosah medailí. V juniorech vylepšil o dvě místa své loňské umístění Daník Bolehovský (9. místo) a na 16. místě finišoval Jirka Donda, který také v průběhu závodu atakoval první desítku. Za zmínku rozhodně stojí, že všichni naši junioři skončili do 40. místa.

Ve čtvrtek byl zasloužený volný den, kdy jsme se potřebovali hlavně pořádně vyspat. Díky povedeným výkonům z předchozích dní a dvěma medailím, které nás uklidnily, panovala v týmu výborná nálada. Ještě před obědem jsme stihli kratičký výlet na druhou stranu Baia Sprie k jezírku Lacul Albastru, kde jsme dali koupačku a kratší klus a po obědě už jsme se zase začali chystat na zbylé dva závodní dny. Tím, že jsme tušili, že se pojede do stejné karantény a pravděpodobně i na podobné místo prestartu jako u krátké trati, tak jsme byli mnohem klidnější, protože jsme věděli, do čeho jdeme.

Je třeba také zmínit, že po celý týden nás provázely příjemné letní teploty a nedocházelo k žádným extrémům jako například loni nebo nebylo ani 30° vedro apod. Nicméně zrovna na klasiku bylo počasí nejvrtkavější, kdy těm, co startovali zhruba poslední hodinu a půl hrozila bouřka, která opravdu chodila po okolních kopcích, ale závodní prostor jí byl nakonec ušetřen. Klasická trať byla v podstatě taková, jak se čekalo. Tím, že bylo hodně kontrol, bylo třeba být obezřetný v dohledávkách na mapě měřítka 1:15 000. Nejnáročnější byla jižní část prostoru, kde se nacházelo spoustu popadaných stromů a prostor byl hůř prostupný, což ovlivnilo volbu nejdelšího postupu, kdy varianta přímo byla tou nejméně výhodnou. Zatímco Lucka si doběhla, pro někoho možná pořád ještě nečekaně, pro zlatou medaili tím nejmenším možným rozdílem, který ovšem potěšil o to víc, že vrátila těsné vítězství 4 sekund z krátké trati té stejné závodníci, tak Kubův útok na zlato se v aréně očekával ve velkém. Kuba, pravděpodobně uklidněn stříbrnou medailí z middlu, si šel za vítězstvím od samého počátku a rozpoutal svým strhujícím výkonem v týmu společně s Luckou totální euforii, která se přelila i do dalšího dne. Ale opět stejně jako na krátké i zde jsme byli svědky dalších skvělých výkonů, které rozhodně nesmí zapadnout. Tentokrát se v rámci celé šestice dařilo více juniorkám, které se všechny umístily do 30. místa: 8. Anička Karlová, 24. M. Metelková, 26. M. Mulíčková, 29. B. Smolková a 30. E. Černá. V juniorech další skvělý výkon na přelomu první a druhé desítky podal Daník Bolehovský, který se těsně po příjezdu na JMS potýkal s lehčím nachlazením, ale zvládl to. Zlepšení o 2 místa oproti krátké trati a výborné 14. místo přidal Jirka Donda. Bohužel závod nevyšel tentokrát Strejdovi, který doběhl do cíle zcela vyčerpán. I když byl pak dokonce nějaký čas pod dohledem lékařů, tak klobouk dolů, že závod nevzdal. Z JMS česká reprezentace vozí medaile poměrně pravidelně. I v roce 2018 jsme zásluhou předchozí výborné generace brali v každém závodě medaili a zastavili jsme se také na počtu šest, ale ta radost ze zlata a ještě dvojnásobného byla v ten den neskutečná a nepopsatelná slovy. Slavil celý tým. Vše završilo vyhlášení vítězů, kdy hrála v aréně pouze česká hymna. Z arény jsme, jak už je naší nechtěnou tradicí, odjížděli opět poslední, ale tentokrát k tomu přispěla i dopingová kontrola, na kterou musela zamířit šestice medailistů. Pak už jsme konečně mohli odjet na večeři.

Dlouhý den to byl v pátek v aréně Cavnic a nás čekal v sobotu ještě jeden, na který se bylo potřeba ještě jednou maximálně zkoncentrovat, i když únava už byla značná. Na programu byly závěrečné štafety, které máme tak rádi a u kterých jsme letos cítili velkou šanci. I další naši závodníci chtěli zlato, když viděli, že to jde. Nejdřív se vydali na trať junioři. Koncepce tratí a závodní prostor se oproti lesním individuálním disciplínám lišil v tom, že na závodníky čekalo značné převýšení v první půli závodu a pak nevyzpytatelný seběh s dohledáváním kontrol na nepřehledných loukách. Poměrně překvapivá pak byla vegetace v závěrečném pytlíku, který byl na staré mapě jako čistý les. Naštěstí v reálu se nejednalo o žádnou neprostupnou džungli, ale o hustý listnatý les. Naši kluci si šli od začátku za svým, dodrželi do puntíku stanovenou taktiku a zaslouženě si doběhli pro zlatou medaili, čímž se Kuba stal zároveň nejúspěšnějším závodníkem tohoto mistrovství. Hned po doběhu kluků nastoupily ke svému závodu juniorky a i zde se po prvním úseku naše první štafeta zásluhou Aničky ujala vedení. Marky bojovala na druhém úseku, co to šlo a i když ji soupeřky stahovaly, předala Lucce na 4. pozici, ale pořád v kontaktu s medailovými pozicemi. Lucka svým klidem dokázala, proč je spolu s Ritou Maramarosi, Henrietou Radzikowski a Piou Young Vik nejúspěšnější závodnicí mistrovství. Zhruba mezi 4. a 5. kontrolou docvakla závodnice startující před ní a pak se jich už nepustila. Navíc nejlépe zvládla i poslední část závodu a objevila se na sběrce jako první. I když bojovala ze všech sil, tak doběhla do cíle nakonec 2. těsně za Ritou Maramarosi. Smolařkou dne se stala finišmanka Švédska Alma Svenerud, která neorazila druhou diváckou kontrolu a Švédky byly z prvního místa diskvalifikovány. I zde je nutné vyzdvihnout výkony našich druhých týmů, které stačily holkám na první desítku a klukům na začátek druhé, kde podal pěkný výkon Strejda na 3. úseku. Pak už jsme se opět nemohli dočkat vyhlášení vítězů včetně české hymny a na úplný závěr jsme se navíc dozvěděli, že jsme skončili druzí v hodnocení národů za Švýcarskem a potvrdilo se vlastně to, co jsme si interně mysleli, že tento terén bude vyhovovat hlavně Švýcarům, ale že my bychom měli být společně s Maďary hned další na řadě.

Pořadatelství JMS bylo velkým snem rumunských organizátorů. Po dlouhé době chtěli přivézt do své země vrcholný orienťák. Přes počáteční zmíněné zádrhele se jim hlavně lesní část vydařila. Všechny tratě měly svou kvalitu, stejně tak zpracované mapy. Pěkně připravené byly arény s dlouhým doběhem, který ještě mohl rozhodnout o celkovém pořadí. Nechyběla velkoplošná obrazovka a stejně jako loni v Portugalsku mohli diváci sledovat zdarma live přenosy s atraktivním komentářem Bruna Nazaria a dalším rumunským profesionálem s přezdívkou Zozo. Do budoucna je určitě k diskuzi materiál, na který se tisknou mapy. Řešilo se to na každém team leader´s meetingu. Tisk na yupo nebo podobný materiál je hůře čitelný než standardní papír. Navíc nejsou mapy 100% odolné a hůře se s nimi manipuluje, a tak organizátoři dali na klasiku a štafety stejně mapy operativně do mapníků.

Někdy se člověk opakuje, ale díky moc všem!!! Začalo to tak nějak nenápadně na sprintech, kdy jsme viděli, že umíme podat kvalitní výkony, ale tahle parta si přála dokázat víc a šla si za tím. Určitě nás podržel terén, ale o tom to je, umět prodat to, co mám natrénováno ve správný čas na správném místě. Už jsem vzpomněl rok 2018, když šlo o super představení jedné úspěšné generace kolem Terky Janošíkové a Toma Křivdy. Uplynulo pět let a je tu další. Ti nejstarší (Kuba, Anička, Marky) mají za sebou už 4 sezóny v JRD, ale postupně se dokázali zapojit do týmu další skvělí mladší závodníci. Za každým je nějaký příběh, který má svou hodnotu. Vždyť například Lucka začala trénovat až v březnu po té, co musela podstoupit operaci chodidla kvůli únavové zlomenině, ale systematickým poctivým tréninkem se dokázala připravit. Určitě je to především o samotných závodnících, o jejich úsilí a odhodlání podstoupit každodenní tvrdý trénink a pak jít takzvaně s kůží na trh, ale tento úspěch je i výbornou vizitkou práce našich mládežnických klubových trenérů a trenérů TSM, je vizitkou našich klubů i úrovně našich soutěží a tak by se dalo pokračovat.

Na závěr velké díky celému realizačnímu týmu, který se pravidelně podílí na akcích JRD - Ivě, Martinovi, Sosákovi a Kubovi i všem ostatním, kteří nám pomáhají a podporují nás a také jedno speciální díky Albertovi a Cristině z penzionu Verde v Baia Sprie, kteří se o nás po celých 9 dní starali a poskytli nám domácí zázemí.

Přeji všem pěkné léto, těším se na dalších akcích JRD a trénujte, příští rok se běží na domácí půdě!!!
Košík

- všechny výsledky, mapy, záznamy, fotky atd. jsou zde
- pěkné fotky od Martina a video od Kuby