Novinky
Fyzio u týmu: Eva Jílková
← zpět
20.10.2023 | 819x | Matěj Burda
O prospěšnosti spojení profi reprezentantů a práce fyzioterapeutů dnes nemůže být vůbec pochyb. Kdo se stará o to, aby byl český tým na vrcholných bez bolístek? Závěrečný rozhovor naší minisérie je s Evčou Jílkovou, která s námi byla na ME v Itálii.
Ahoj Evčo, po loňské účasti s reprezentací na Akademickém MS ve Švýcarsku jsi letos vyrazila na sprintové Mistrovství Evropy do Itálie. Jaké zážitky si z italského severu odvážíš?
I přes to, že tentokrát se nepodařilo dosáhnout na medaili, si odvážím určitě pozitivní zážitky a příjemné vzpomínky. Myslím, že se sešel opravdu skvělý tým lidí a jsem vděčná, že jsem mohla být po celý týden jeho součástí.
Musela jsi řešit i nějaké závažnější bolístky nebo se závody obešly bez zranění? Sprintový šampionát ve městě je asi o trochu bezpečnější než běhání po lese. Nebo se pletu?
U našich závodníků se závody naštěstí obešly bez zranění či závažnějších obtíží. Nicméně bych asi netvrdila s jistotou, že je sprintový závod bezpečnější než běhání po lese. Nikdo vám nezaručí, že se vám během závodu nepřiplete do cesty nečekaná překážka, taky vás z poza rohu může překvapit soupeř běžící plnou rychlostí a takové srážky bývají velmi nepříjemné. Jednoho takového incidentu jsme byli nepřímo svědky, kdy se při knock-out sprintu srazili dva nadějní závodníci, kteří se nešťastnou náhodou vyřadili ze závodu a přišli tak o šanci bojovat o medaili (Nor Kasper Fosser a Švýcar Joey Hadorn, pozn. red.). Takové srážky se v lese asi moc nestávají. Tam však musí závodníci čelit zase jiným překážkám a nepříjemnostem nerovného a často špatně předvídatelného terénu. Takže každý závod má své a nelze jednoznačně hodnotit, který je bezpečnější. Záleží z jakého úhlu pohledu se na jejich bezpečnost koukáme.
Eva Jílková (horní řada, druhá zprava) s týmem na Akademickém MS 2022 ve Švýcarsku
Co třeba říkáš na knock-out sprint? To musí být docela makačka dát tělo dohromady po kvalifikaci a pak mezi vyřazovacími boji.
Větší makačka je to hlavně pro závodníky. Během takto po sobě jdoucích závodů není tolik času na dlouhé intervence, takže se většinou řeší hlavně to nejakutnější, ale o to efektivnější by terapeutické vstupy měly být. Důležitá je hlavně všeobecná příprava před závodem a to zejména ze strany závodníků. Nejen fyzická a psychická, ale je třeba nepodceňovat kvalitní stravu a dostatečný pitný režim. V průběhu dne je potřeba si dobře rozvrhnout příjem živin a tekutin, aby neběželi s těžkým žaludkem ale zároveň měli dostatek energie na všechny závody. Navíc čím více se blíží finále, tím nižší je počet závodníků a o to méně času zbývá na terapeutickou péči. Tam pak částečně naši roli přebírá adrenalin.
Pozoruješ na orienťácích něco, co by se dalo z hlediska fyzio zlepšit? Kluci před tebou, se kterými jsem dělal rozhovor, hodně zdůrazňovali silovou přípravu.
V tom se určitě shodneme. Myslím, že tento nedostatek se projevil i během závodů na sprintovém Mistrovství Evropy, kdy jim k lepším výsledkům chyběla právě ta síla. Velkou roli hrála pochopitelně i posezónní únava, ale dle mého názoru by jim průběžná silová průprava pomohla zvýšit i celkovou kondici.
Na závěr nemůže chybět už tradiční otázka - Co ty a orienťák, našli jste si k sobě cestu?
Určitě! K běhu jsem měla od mala blízko, ale orientační běh jsem sama poprvé zkusila loni během tréninků na Akademickém MS. Když opomenu noční orienťák na VŠ, který se běhal ve dvojicích. Nutno ale podotknout, že byť jsem se neztratila a trefila zpátky, o něco lépe mi jde pivní štafeta (smích, pozn. red.).
Díky za rozhovor a snad zase někdy na viděnou!
