Novinky
Fyzio u týmu: Kuba Novák
← zpět
16.8.2023 | 766x | Matěj Burda
O prospěšnosti spojení profi reprezentantů a práce fyzioterapeutů dnes nemůže být vůbec pochyb. Kdo se stará o to, aby byl český tým na vrcholných bez bolístek? Na domácím svěťáku byl s námi Kuba Novák!
Ahoj Kubo, Světový pohár v Česku je za námi, ty pocházíš z Polevska u Nového Boru a za Českou Lípu jsi 9 let hrál florbal. Jaké zážitky si odvážíš z ryze „domácí půdy“?
Nyní pracuji v Praze a na sever Čech se téměř nedostanu. Bylo proto velmi příjemné být po dlouhé době v doslova domácím prostředí. Navíc světový pohár byl pro českou reprezentaci velmi úspěšný, takže samozřejmě o to více jsem si to užil. Jsem velmi soutěživý a závody prožívám, takže to, jestli jsem si akci užil, se hodně odvíjí od výsledků.
Čtyři závody v pěti dnech, 23 českých reprezentantů v týmu, to musela být pořádná makačka. Jak jsi dostal naše závodníky do fyzické pohody před závody?
Tím, že jsem teď dlouho nikde z časových a rodinných důvodů se sportovci nebyl a zvykl jsem si na pohodu v Centru Pohybové Medicíny, kde pracuji, tak jsem se rychle musel přepnout do módu „zázraky ideálně do pár minut“. Ani jeden den jsem se nezastavil. Sportovní šampionáty jsou z našeho pohledu nejnáročnější a člověk si musí uvědomit, že nemůže pracovat tak, jak by to bylo v ideálním světě. Efektivita a rychlost jsou zde zásadní a je potřeba, abych alespoň krátkodobě pomohl sportovci zvládnout konkrétní závod. Zkrátka ideální medicínské postupy ve vrcholovém sportu většinou neplatí.
Musel jsi řešit i nějaké závažnější bolístky nebo se závody obešly bez zranění?
Nakonec to nebylo tak hrozné, pár podvrtnutých kotníků, zánětů achillovek a přetížených zadních stehen. Takže vlastně každodenní chleba orientačního běžce. Skvělé bylo, že nikdo vlastně neonemocněl interně, což se většinou stává.
Vypadá to, že vždy, když jedeš s týmem na závody, vyběhnou medaili (loni Světové hry, letos Světový pohár). Poradíš ostatním našim fyzioterapeutům, jak na to, nebo budeš s námi jezdit častěji právě ty?
Jasně, už si dělám z Jáchyma a Vojty srandu, že nosí týmu smůlu, a že samozřejmě úspěch v závodě je daný z 99 % tím, jaký fyzioterapeut jede s týmem. Rozpis fyzioterapeutů na akce dělám já, tak si asi umím vytipovat akce, které budou úspěšné :).
Kuba Novák (úplně vpravo) s naším týmem na Světových hrách 2022 v USA. Foto: ČOV
Zároveň jsem zaslechl něco o tom, že jsi český úspěch málem nestihl, když jsi už závod zabalil a šel krmit kachny…
Jak sem říkal, jsem strašně soutěživý a když sem viděl, že se úvod závodu nevyvíjí dobře, šel jsem se svojí dcerou a manželkou, které přijeli fandit, raději krmit kachny do nedalekého rybníka, abych se uklidnil a nevytvářel negativní energii. Naštěstí se vše vyvinulo dobře a když to začalo vypadat nadějně, jako typický český fanoušek jsem se vrátil a začal fandit :D.
Pozoruješ na orienťácích něco, co by se dalo z hlediska fyzio zlepšit?
Konkrétní věci se asi nedají vypsat, protože každý závodník má jinou anatomii, techniku běhu, skladbu tréninků atd., a s konkrétními problémy je dobré si nechat pomoct od fyzioterapeuta, lékaře, trenéra, nebo psychologa. Vrcholový sport se nedá dělat bez zranění a bolesti, protože na této úrovní prostě tlačíte tělo za hranu. Je potřeba naučit se vnímat, kdy tu hranu překračujete příliš a hrozí tak zranění, které už vám může velmi ovlivnit nebo zkrátit kariéru. Je potřeba také nekoukat na obtíže jenom jako na biomechanický problém. Do zranění promlouvá imunita, spánek, nutrice, psychické nastavení atd. O tohle všechno se musí sportovec v dnešní době starat, pokud chce uspět.
Na závěr nemůže chybět už tradiční otázka – Co ty a orienťák, našli jste si k sobě cestu?
Jasně. Část mojí rodiny běhala za Jiskru Nový Bor a tím, že jsem posedlý plánovaním horských výletů s pomocí mapy.cz, tak mi orienťák nedělá problém. Mám za sebou i několik úspěšných závodů v nočním OB, který pořádá moje alma mater 2. lékařská fakulta UK. Na soustředění jsem si dokonce zkusil tréninky a i přes predikce Šédi, že bude muset volat vrtulník, aby mě našli, jsem oběhl všechny kontroly. I když místy už to s během nemělo nic společného.
Díky za rozhovor a příště snad opět s „medailí na krku“!
